3. Aplikované trestní právo

1. odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu trestného činu, nebo

2. učinil o pokusu trestného činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu trestného činu, mohlo být ještě odstraněno; oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému.

1. Formy trestné součinnosti, jak v obecné rovině, tak v podobě zvláštní trestně právní úpravy v TZ. Problémy jejich dokazování.

Případ, kdy se na trestném činu podílí více spolupachatelů či vedle pachatele (spolupachatelů) i jiné osoby, zejména tím, že trestný čin úmyslně vyvolávají nebo usnadňují, nebo tím, že pachatelům usnadňují uniknout trestnímu stíhání/trestu.

Formami trestné součinnosti jsou:

1. Formy přípravy k trestnému činu (§ 20 odst. 1 TZ), na nichž se podílí více než jedna osoba:

   1. organizátorství,

   2. návod,

   3. pomoc,

   4. spolčení,

   5. srocení.

2. Spolupachatelství (§ 23 TZ)

3. Účastenství (§ 24 TZ):

   1. organizátorství,

   2. návod,

   3. pomoc.

4. Organizovaná zločinecká skupina (§ 129 a hlava X. díl 7. zvláštní části TZ)

5. Některé další formy trestné součinnosti, tj. skupina trestných činů, jejichž skupinovým objektem je boj státu s kriminalitou:

   1. podněcování k trestnému činu (§ 364 TZ)

   2. schvalování trestného činu (§ 365 TZ)

   3. nadržování (§ 366 TZ)

   4. nepřekažení trestného činu (§ 367) – pouze taxativně vyjmenované TČ

   5. neoznámení trestného činu (§ 368) – pouze taxativně vyjmenované TČ

6. Podílnictví (§ 214 a 215) – pachatel věc získanou TČ ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo užívá

7. Legalizace výnosů z trestné činnosti (§ 216 a 217) – je v poměru speciality k trestnému činu podílnictví, oba TČ jsou stejné, neliší se hmotným předmětem útoku, ale liší se způsobem spáchání

Všechny formy trestné součinnosti směřují k úmyslnému TČ.

Méně závažné formy trestné součinnosti jsou subsidiární ve vztahu k závažnějším formám, méně závažné formy se tedy pak nepřičítají – spolupachatelství už v sobě zahrnuje organizátorství, návod a pomoc, organizátorství zahrnuje návod a pomoc apod.

Nepřímé pachatelství

• jde zvláštní formu trestné součinnosti

• pachatelem TČ je podle § 22 odst. 2 TZ i ten, kdo úmyslně užije ke spáchání svého TČ jinou osobu jako živý nástroj, která není trestně odpovědná nebo je odpovědná jen omezeně pro tyto taxativně vymezené případy:

1. nedostatek věku

2. nepříčetnost

3. omyl (obvykle jednání v negativním skutkovém omylu)

4. okolnost vylučující protiprávnost

5. nejednání dotyčné osoby (chybí vůle či její projev, vis absoluta)

6. nezaviněné jednání, popř. nejednání z pohnutky či zvláštního úmyslu předpokládaného zákonem

• nepřímý pachatel je odpovědný za úmyslný TČ, živý nástroj není odpovědný vůbec či jen omezeně (například pro kulpózní TČ)

• znakem nepřímého pachatelství je úmysl spáchat TČ prostřednictvím jiného, úmysl též musí zahrnovat, že daná osoba nebude jednat zaviněně či v požadované formě zavinění či nebude jednat vůbec; úmysl se pak se musí krýt s objektivní skutečností, tj. že živý nástroj je např. opravdu neodpovědný pro věk; omyl v tomto směru se pak posuzuje podle obecných zásad

• u TČ zvláštních je zapotřebí, aby nepřímý pachatel měl onu specifickou vlastnost, postavení či způsobilost, živý nástroj tento požadavek splňovat nemusí

• nepřímé pachatelství u vlastnoručních deliktů je vyloučeno