M05 Technologický proces zdění

Technologický proces zdění 

38 (48) 

Omezí  se  nebezpečí  vniknutí  nadměrné  vlhkosti  do  zdiva  s  negativním  vlivem  na 
pevnost, tepelný odpor a možné poruchy omítek. 

2.7 

Spáry 

Spára  je  vzdálenost  mezi  vedle  sebe  se  nacházejícími  dvěma  zdícími  prvky. 
Obvykle je vyplněna maltou. V zásadě rozeznáváme spáry ložné (vodorovné) a 
styčné (svislé). Přičemž spáry  ložné jsou vždy  vyplněny maltou nebo tmelem. 
Spáry  styčné  jsou  maltou  nebo  tmelem  vyplněny  u  klasických  tvarů  zdících 
prvků. U moderních prvků je spára nahrazena stykem typu pero/drážka. 

2.7.1  Ložná spára 

Ložná spára  nesmí  být příliš tenká ani příliš tlustá, její tloušťka  by  měla být v 
průměru  12  mm.  Tato  tloušťka  zcela  postačuje  k  vyrovnání  přípustných 
rozměrových  tolerancí  cihel.  Přetékající  malta  musí  být  z  líce  odstraněna. 
Tlustší  nebo  nerovnoměrně  tlusté  ložné  spáry  snižují  pevnost  zdiva  
a  v důsledku  rozdílných  deformačních  sil  existujících  u  sousedních  různě 
tlustých spár mohou vznikat místa se zvýšeným pnutím.  

Malta se  musí  nanášet tak, aby celá cihla  ležela v  maltovém  loži. Pro snazší a 
hlavně  rovnoměrné  maltování  ložné  spáry  se  používají  různé  pomůcky  pro 
zdění,  které  jsou  doporučeny  jednotlivými  výrobci.  U  staticky  namáhaných 
stěn  a  příček  je  ložná  spára  vždy  promaltována  zplna.  U  zdiva  vnějších  stěn 
přistupuje  k  požadavku  na  únosnost  další  základní  požadavek  –  dodržení 
hodnoty  poměrně  vysokého  tepelného  odporu.  Pro  zdění  se  běžně  používá 
obyčejná  vápenocementová  malta  –  má  však  cca  5x  horší  tepelně  technické 
vlastnosti než cihelné prvky. Tento nepříznivý účinek obyčejné zdící malty lze 
redukovat: