Zpracované otázky - CHEMIJE

Mangan doprovází v přírodě obvykle železo. V povrchových vodách je zpravidla obsažen v koncentracích pod 0,1 mg.l-1. V některých obdobích se však může tato koncentrace podstatně zvýšit. Např. mangan akumulovaný v rostlinách se uvolňuje při jejich hnití a je vyplavován vodou, v níž pak může dosáhnout koncentrací i několika mg.l-1. K tomuto jevu dochází v některých případech sezónně, obvykle na podzim. V podzemních vodách bývá mangan obsažen ve vyšších koncentracích než ve vodách povrchových. V některých lokalitách může dosáhnout i několika mg.l-1 (např. v Tlumačově 2,5 mg.l-1 , v Novém Bohumíně 2 mg.l-1).

Ve Vyhlášce 252/2004 Sb., stanovující požadavky na kvalitu pitné vody, je mezná hodnota pro mangan 0,05 mg.l-1. Při vyšších koncentracích se zhoršují chuťové vlastnosti vody. Vyšší koncentrace Mn nejsou žádoucí ani užití vody v průmyslu z důvodu tvorby hnědých sraženin vyšších oxidů. Vedle toho způsobuje mangan zanášení rozvodných potrubí.

18. Potřeby organismů k životu Rozdělení organizmů podle způsobu získání energie a zdroje uhlíku k syntéze biomasy. Prostředí aerobní, anoxické a anaerobní

V přírodě probíhají procesy podmíněné činností organizmů, projevující se přeměnou látek, která však nemá jednosměrný průběh, ale vrací se k původnímu stavu, a proto se nazývá koloběhem látek. Rozkladné produkty jedněch organizmů jsou využívány jako substrát jinými organizmy. Rozlišujeme procesy rozkladné (disimilační), jimiž získávají organizmy energii, a procesy asimilační, kterými je syntetizována organická hmota jejich buněčných těl. Koloběh látek je důležitý pro zachování života na Zemi. V přírodě zasahuje i do vodního prostředí, v němž vedle procesů geochemických výrazně ovlivňuje kvalitu přírodních vod. Mimořádný význam má koloběh uhlíku a dusíku, a to pro významné postavení těchto prvků ve struktuře organických látek.

Organizmy potřebují pro syntézu biomasy, tj. pro svůj růst:

• Energii k této syntéze nezbytnou. Energii potřebují i ke svému pohybu. Primárním zdrojem energie jsou buď chemické reakce nebo sluneční záření. Podle toho, kterou energii organizmy využívají, se rozlišují organizmy chemotrofní a fototrofní.

• Stavební jednotky (prvky), z nichž jsou vybudována jejich těla a které nazýváme biogenní prvky. K makrobiogenní prvkům patří C, O, H, N a P, které nechybí v žádné buňce a které svým množstvím zpravidla převažují. Vedle nich potřebují v menším množství i další prvky zvané mikrobiogenní. Patří mezi ně S, Na, K, Na, Ca, Mg, Fe, Zn a mnoho dalších.

Organizmy získávají uhlík buď z organických sloučenin, a pak se nazývají organotrofní nebo jej získávají z oxidu uhličitého, resp. uhličitanů a nazývají se litotrofní.

Organizmy rozdělujeme podle základního metabolizmu, což je proces, jímž získávají přeměnou látek energii, na aerobní a anaerobní. Aerobní organizmy získávají energii oxidačními procesy, přičemž k oxidaci využívají molekulární kyslík, který je příjemcem elektronů, uvolněných oxidací organických látek. K těmto organizmům patří všichni vyšší živočichové a z nižších aerobní mikroorganizmy (aerobní bakterie). Některé bakterie žijící v aerobním prostředí jsou schopny při vyčerpání kyslíku z prostředí změnit metabolizmus na anaerobní - nazývají se bakterie fakultativně anaerobní. K těmto patří především bakterie schopné využívat místo kyslíku k oxidaci organické hmoty dusičnany a dusitany. Jiné bakterie, nazývané striktně anaerobní, jsou schopny žít pouze v anaerobním prostředí, kdežto kyslík na ně působí zpravidla toxicky. Patří mezi ně např. skupina desulfurikačních bakterií, která má schopnost oxidovat organické látky působením síranů, které se při tom redukují na sulfidy. Jinými striktními anaeroby jsou metanogenní bakterie, metabolizující jednoduché organické sloučeniny a směs H2 a CO2 na metan.