Zpracované otázky - CHEMIJE

Významné při hygienickém posuzování vody je proto vedle jejího chemického složení hledisko epidemiologické, související s přítomností patogenních organizmů – virů, bakterií, prvoků, červů aj. Stanovení jednotlivých druhů patogenních organizmů je náročné a použitelné jen ve speciálních případech. Obvykle se při posuzování epidemiologických rizik vychází ze stanovení určitého indikujícího bakteriálního znečištění, z něhož se usuzuje na možnost kontaminace patogenními organizmy.

Celkovou bakteriální přítomnost ve vodě charakterizují psychrofilní a mezofilní bakterie lišící se teplotou kultivace, která je pro psychrofily 22 °C, pro mezofily 36 °C. Tyto bakterie jsou z hygienického hlediska většinou neškodné, a naopak představují složku mikrobiální populace, zúčastněnou na koloběhu látek v přírodě, a proto pro udržení života vyšších organizmů nezbytnou. Ovšem jejich vysoké koncentrace ve vodě, a to platí zejména pro mezofilní bakterie, indikují nebezpečí kontaminace patogeny.

Za indikátory fekálního znečištění jsou považovány koliformní bakterie (gramnegativní tyčinky, netvoří spory, zkvašují laktózu při 37 °C) patřící do čeledi Enterobacteriaceae. Některé z nich mají původ ve střevním traktu a nazývají se fekální (nebo také termotolerantní) koliformní bakterie. Koliformní bakterie mají podobné morfologické a fyziologické vlastnosti jako Escherichia coli.

Enterokoky lze považovat za ukazatele čerstvého fekálního znečištění, ve vodě vydrží jen 2 až 5 dnů oproti koliformním bakteriím s podstatně delší dobou přežití. Zástupci výše uvedených bakteriálních skupin nejsou patogenní, ale svojí přítomností možnost jejich výskytu indikují.

Počet bakteriálních jedinců v určitém objemu vody se zjistí kultivací v živném prostředí, obvykle gelovité živné půdě, charakteristickém pro stanovované bakterie. Živné prostředí se inkubuje při určité teplotě předepsanou dobu, během níž se každý bakteriální jedinec se rozmnoží to té míry, že vytvoří okem viditelnou kolonii, charakterizovanou i změnou zbarvení prostředí v místě růstu bakteriální kolonie. Počet bakterií v určitém objemu vody se vyjadřuje jako počet jedinců tvořících kolonie (KTJ).

12. Oxidu uhličitý a jeho iontové formy ve vodách

Oxid uhličitý vzniká jako produkt metabolizmu mnoha zejména organotrofních organizmů i při spalování fosilních paliv. Neznečištěný vzduch obsahuje 0,03 % obj. CO2. Ve vodě se CO2 dobře rozpouští, při 10 °C a 100 kPa je jeho rozpustnost 2360 mg.l-1. Ve vodě rozpuštěný oxid uhličitý se nazývá volný oxid uhličitý. Pod tímto názvem se rozumí součet volně hydratovaných molekul CO2.nH2O a kyseliny uhličité H2CO3, vznikající reakcí: CO2 + H2O = H2CO3

Podíl takto vzniklých molekul H2CO3 z celkového množství CO2 je poměrně malý (necelé 1 %). V chemických rovnicích a při výpočtech se obvykle píše jen CO2 nebo H2CO3, při čemž se tím rozumí celé množství CO2.nH20 + H2CO3, neboť ani běžnými analytickými metodami obě tyto formy nelze rozlišit, ale stanovuje se jejich suma.