Zpracované otázky - CHEMIJE

Mezi základní ukazatele patří teplota, pH a koncentrace rozpuštěného kyslíku. Teplota je závislá na klimatických podmínkách, tudíž proměnlivá. Odpadní vody (např. chladící z elektráren) mohou teplotu zvednout maximálně o 3 °C.

Povrchová voda obsahuje velké množství organických látek, převažují huminové látky, které jsou výsledkem humifikačních procesů organické hmoty, zabarvují vody do žlutohněda.

Biologicky rozložitelné organické látky, produkty životních procesů, jsou rozkládány mikrobiálními procesy, nazývanými samočištěním. Významným faktorem tohoto procesu je kyslík, který určuje, jaké mikroorganismy se uplatní, jaký bude průběh i výsledek.

Obvyklé pH povrchových vod je 6 až 8. Obvyklé koncentrace minerálních látek jsou 200 – 300 mg.l-1.

10. Hlavní polutanty ve vodách – těžké kovy, C10 – C40 , PAU, fenoly, chlorované organické látky, tenzidy

Povrchové vody, i když jejich kvalita není výrazně narušena antropogenními vlivy, obsahují výrazně větší koncentrace organických látek než vody podzemní, neboť jsou ovlivněny koloběhem látek a organizmy, pro něž je voda životním prostředím. Tyto organické látky jsou rozkládány procesy, které se nazývají samočištěním. Nejdůležitějším z nich je mikrobiální rozklad, jehož výsledkem je mineralizace organické hmoty. Rozhodujícím faktorem je kyslík, který určuje, jaké mikroorganizmy se v samočistím procesu uplatní a jaký bude jeho průběh i výsledek. Aerobní procesy probíhající v přítomnosti kyslíku jsou podstatně rychlejší než bezkyslíkaté procesy anaerobní, jejichž produkty jsou hnilobné a zapáchající. K takové situaci dochází v povrchových vodách s vysokým znečištěním vodami odpadními, obsahujícími velké koncentrace organických látek. Jejich rychlý rozklad působením mikroorganizmů, zvláště za příznivých teplotních podmínek, vede k výraznému úbytku kyslíku, který nestačí být nahrazován z ovzduší. Taková voda je nepoužitelná jako zdroj pitné i užitkové vody a jako prvek životního prostředí nevhodná. Pro kvalitu povrchové vody je tedy důležité, aby v ní byla udržena určitá koncentrace rozpuštěného kyslíku, a proto je koncentrace organického znečištění limitována.

C10 – C40

K běžným organickým sloučeninám v povrchové vodě, dodávajícím jí žlutohnědé zbarvení, patří huminové látky. Tvoří se v půdě z organických látek rostlinného i živočišného původu tzv. humifikačními pochody činností půdních mikroorganizmů. Po stránce chemické to jsou vysokomolekulární cyklické sloučeniny aromatického charakteru, obsahující funkční skupiny -COOH, -OH aj., které určují jejich kyselý charakter. Ve vodném prostředí tvoří hydrofilní micelární koloidy, biologicky obtížně rozložitelné, ale podléhající chemickým oxidačním látkám (chloru). Mají komplexační účinky, a proto často obsahují vázané kovy, především železo. Z půdy jsou vyplavovány po povrchových vod. Zvláště bohaté jsou na ně vody z rašelinišť, které je obsahují je v koncentracích až stovky mg.l-1.