Geodezie (1) - Úvod, Měření délek, Měření úhlů, Měření výšek
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
1
1 ÚVOD
1.1 Stručný vývoj geodezie
Geodezie je vědní obor zabývající se určením tvaru a rozměru Země, jejích jednotlivých
částí i celého povrchu a znázorňováním zaměřených skutečností.
Název geodezie vznikl spojením dvou řeckých slov geo - Země a daiomai - dělím.
Vhodnější spojení geo – Země a metrein – měřit se v praxi pro tento vědní obor nepoužívá,
neboť je vyhrazeno pro jiná odvětví matematiky (geometrie).
Geodezie se poměrně záhy vyčlenila z matematiky vyspělých kulturních národů, které
se zabývaly stavitelstvím, astronomií a vyšší formou zemědělství, v samostatné odvětví.
První písemná památka o zeměměřictví pochází ze starověkého Egypta, kde vznikl
ve 2. tisíciletí př. n. l. „papyrus Rhind“, ve kterém opisovač Ahmes popisuje výpočty ploch,
objemů, učí, jak zaměřovat pozemky a je tak dosud první dochovanou učebnicí zeměměřictví.
V Egyptě, kde v povodí Nilu každoroční záplavy vyvolávaly potřebu znovuvytyčení pozemků
zemědělců v zaplavovaném pásmu, byla geodezie důležitá též pro panovníka, který
z obhospodařovaných ploch vybíral daně. Zeměměřičtí úředníci se proto ve starověkém
Egyptě těšili veliké úctě a vážnosti.
Nelze však tvrdit, že by zeměměřictví vzniklo pouze v Egyptě. Zeměměřické práce
provázely velká stavební díla ve všech rozvinutých lidských kulturách. Prastaré říše v povodí
mohutných veletoků v Číně, Indii, Mezopotámii a v jiných částech světa (např. v Americe),
budovaly svá sídliště, přístavy, průplavy, opevnění, chrámy, paláce či pyramidy za přispění
zeměměřičů.
Za samostatnou zmínku stojí zeměměřické znalosti Sumerů a Akkádů. Dovedli kromě
základních čtyř početních úkonů též umocňovat a odmocňovat; dokázali vypočítat plochu
trojúhelníku, pravoúhelníku, lichoběžníku, objem krychle, kvádru, hranolových těles, jehlanu,
kužele atd. Znali i Pythagorovu větu a Ludolfovo číslo.
Rovněž staří Řekové vynikali v zeměměřictví a ještě dnes známe mnoho jmen spjatých
s
tímto oborem. Mezi
ně patří Thales, Pythagoras, Platón, Aristoteles, Archimedes,
Erastothenes, Euklidos, Heron, Appolonius a další. Nejznámější doklad o vyspělé
zeměměřické činnosti pochází od Erasthotena ze 3. st. př. n. l., který v Egyptě z měření
v Alexandrii a Asuánu úspěšně změřil délku poledníkového oblouku a z něj odvodil zemský
obvod. Výsledek má vynikající přesnost a liší se od skutečnosti o pouhých 0,8 %.