Geodezie (1) - Úvod, Měření délek, Měření úhlů, Měření výšek
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Také Římané se zabývali měřictvím při vyměřování sídlišť, silnic, vojenských táborů,
stavbě akvaduktů. Věděli, jak určit výšky kopců, šířku vodních toků atd. Mnoho poznatků
a zkušeností přejali od Etrusků a narozdíl od Řeků byli zpravidla vedeni jen potřebami praxe.
V Římě se též začaly používat dva zeměměřické přístroje: gróma pro vytyčování kolmic
a chorobates pro nivelaci. Obratnost, s jakou římští zeměměřiči dovedli chorobatu používat,
dosvědčují dodnes zachované vodní stavby, akvadukty, které zásobovaly města vodou.
Příkladem je částečně dochovaný akvadukt do města Nimes v jižní Francii, vybudovaný
koncem 1. st. př. n. l. s třípatrovým mostem „Pont du Gard“.
Ve středověku, kdy došlo k zániku starých civilizací a v celé Evropě se rozvíjela
vzdělanost převážně v církevních kruzích, došlo ke stagnaci zeměměřictví. V té době byli
v měřictví nejvyspělejší Arabové, kteří přes Pyrenejský poloostrov pronikali do Evropy. Řada
termínů v zeměměřictví a astronomii pochází z arabštiny např. alhidáda (z arabského al-idáda
= počítadlo), nebo azimut (as-samt = směr, kurs). Arabové provedli nové, velmi přesné
2
stupňové měření a určili tak zemský obvod. V matematice zavedli desítkovou, poziční
soustavu.
Až období renesance s rozvojem základních věd přineslo kvalitativně nový přístup
k vývoji zeměměřictví v Evropě. Nové znalosti v matematice, deskriptivní geometrii a fyzice
umožnily geodezii postavit na teoretický základ. Zasloužili se o to učenci jako G. D. Cassini,
P. Bouguer, P. Laplace, J. Lagrange, G. Monge, J. B. J. Delambre, C. F. Gauss (viz příl. 1.1).
Také Češi se podíleli na rozvoji geodezie: tak např. Šimon Podolský spisem, „Knížka
o měrách zemských“. J. A. Komenský latinským spisem „Geometrie Kosmografie“ a českým
„O vycházení a zapadání předních hvězd oblohy osmé“. První díl „Geometrie Kosmografie“
má název „Geometria theoretika“ a druhý „Geometria practica“ je nadepsán Geodesia.
Po obecné nauce o užívaných měrách a kvadrantu popisuje užití tohoto přístroje při měření
délek, výšek a hloubek. V závěrečné kapitole se dovídáme o měření výšek bez pomoci
kvadrantu prostřednictvím délky stínu a zrcadla. Spis vznikal někdy kolem roku 1631, kdy
Komenský učil na latinské škole v Lešně. Podobných dokladů zájmu Komenského o geodezii
je více. Velmi zdařilá je např. Komenského mapa Moravy.