Geodezie (1) - Úvod, Měření délek, Měření úhlů, Měření výšek

V devatenáctém století, kdy byly Čechy a Morava součástí Rakousko-Uherské 

monarchie, bylo na její větší části vybudováno mapové dílo, které co do rozsahu a přesnosti 
nemělo ve světě obdoby. Čeští zeměměřiči na něm měli podstatnou účast. Za všechny 
jmenujme alespoň geodeta Horského, který provedl triangulaci Vídně a okolí a geodeta 
Marka, který působil v Maďarsku. 

Ani v současnosti se význam geodezie nezmenšil. Žádné stavební dílo se neobejde 

bez účasti geodeta, který s využitím nejmodernějších přístrojů, jako jsou totální stanice 
a stanice GPS, provádí jejich vytyčení a zaměření. Také regionální i celosvětová mapová díla 
patří neodmyslitelně do výbavy moderního člověka. 

1.2 Základní 

rozdělení geodezie 

         Podle pracovní náplně a druhu činností obvykle dělíme geodezii na: 

- geodezii 

rovinnou, 

- geodezii 

vyšší, 

- kartografii, 
-  fotogrammetrii a DPZ. 

Geodezie rovinná - zabývá se praktickým zaměřováním a zobrazováním menších 

územních celků, vytyčovacími pracemi a půdní evidencí. Geodetické úkoly jsou 
řešeny v rovině, takže všechny výpočty provádíme podle pravidel rovinné 
geometrie. 

Geodezie vyšší - řeší úlohy převážně vědeckého charakteru. Zabývá se zpřesněním určení 

tvaru a rozměru Země, budováním geodeticko - astronomických sítí. Souvisí 
s astronomií a geofyzikou. 

Kartografie - zabývá se teoretickou a praktickou tvorbou map všech druhů, včetně jejich 

reprodukce. 

Fotogrammetrie a DPZ - patří mezi moderní odvětví geodezie, které využívá 

fotografických snímků pořizovaných ze země nebo z atmosféry k vyhotovování 
map, průzkumné  činnosti aj. DPZ 

- 

dálkový průzkum Země je sběr 

průzkumových dat o území realizovaný z kosmického nebo letadlového nosiče 
a zpracování jeho výsledků za účelem získání informací o stavu, poloze a druhu 
objektů a jevů na zemském povrchu. 

3

Pozn. Dnes je možné se setkat s tím, že kartografie je z geodezie vyčleněna a je zařazena 

do věd geografických. 

1.3 Soustavy 

měr 

         Už od starověku měla jednotlivá města, později státy, řadu soustav měr a vah. Dlouhá 
staletí vládla nejednotnost. Velké potíže vznikaly při obchodním a jiném styku. Některé míry 
měly dokonce stejné pojmenování, ale místně jinou velikost. Původní míry vycházely jednak 
z rozměrů lidského těla,  říkáme jim míry přirozené, jednak z vykonané práce, lidské nebo 
tažných zvířat v zemědělství, těm říkáme míry odvozené. Pro příklad budou uvedeny některé 
staré soustavy: