Geodezie (5) - Kartografie, Katastr nemovitostí

Při budování katastru nemovitostí nejde o jednorázovou záležitost, ale o dlouhodobý 

proces. Historie katastru ukazuje, že tomu tak vždy bylo a přemrštěná rychlost na úkor kvality 
a přesnosti byla na škodu. Tyto škody se odstraňují dodnes. 
 

15.2  Mapy katastru nemovitostí 

Historie katastrálních map začala až v roce 1817, kdy císař František I. stanovil 

mapování pro tzv. stabilní katastr (viz kapitola 15.1). Katastr sice od té doby prošel bouřlivým 
vývojem, ale základ stabilního katastru, katastrální mapy z roku 1817  využíváme dodnes. 
Sáhové měřítko 1 : 2880 

V  ČR se stále setkáváme s měřítkem, které má neobvyklý poměr 1 : 2 880. V tomto 

měřítku je zobrazeno téměř 70% našeho území. Měřítko bylo stanoveno měřickou instrukcí 
už v roce 1824. Pro mapy stabilního katastru, které se v našich zemích od vydání patentu 
vytvářely téměř padesát let, bylo všeobecně použito měřítko 1 : 2 880. Vycházelo se z jiných 
měr než metrických  (viz kapitola 1.3). 

Základem bylo jedno rakouské jitro. Měla být splněna podmínka, že čtverec o rozměru 

40 x 40 sáhů neboli 1600 čtverečních sáhů (1 rakouské jitro) bude zobrazen na mapě jedním 
čtverečním palcem. Jeden sáh má 6 stop a stopa 12 palců. Sáh má tedy (6 x 12) 72 palců. 
Hodnota 72 palců násobená 40 sáhy (to je jedna ze stran čtvercové plochy 1 jitra) dává číslo  
2 880 (viz obr. 14.1). 

V tomto sáhovém měřítku  byly vyhotoveny téměř všechny katastrální mapy. Při 

obnovování pozemkového katastru a dále při scelování pozemků bylo používáno ještě  
měřítko 1 : 2 500 nebo odvozená měřítka 1 : 1440, 1 : 720, 1 : 1250, 1 : 650. 

169

Obr. 15.1 
 
Tvorba map stabilního katastru 

Mapy stabilního katastru vznikaly grafickým protínáním přímo v terénu na měřických 

stolech zacvičenými zeměměřiči. Ručně kreslené mapy byly ostrůvkovité, čili mapová kresba 
končila na hranici katastrálního území a co bylo za ním, bylo až na další mapě vytvořené pro 
sousední katastrální území. Když se v šedesátých letech dvacátého století z těchto map 
vytvářely mapy souvislého zobrazení, tak kresba na stycích katastrálních území v mnoha 
případech nenavazovala a nutné vyrovnání styku významně ovlivnilo přesnost nových map. 
Dalším problémem u těchto map je zvolená souřadnicová soustava, při které se použilo tzv. 
Cassiniho příčného válcového zobrazení. Toto zobrazení si lze představit tak, že na kouli, 
která představuje model zeměkoule, se navleče válec, který se dotýká místního poledníku. Po 
rozvinutí válce získáme mapu, na které je nezkreslenou čarou zachycen jen tento místní 
poledník. Aby se snížil vliv zkreslení, bylo území monarchie rozděleno na sedm válců. Pro 
současné území ČR byly použity dva válce s počátkem v bodě Gusterberg a Svatý Štěpán. 
Potíže nastaly tam, kde se stýkají mapy dvou soustav. Soustavy totiž mají nestejnou orientaci 
k severu a tak k sobě nelze přesně přiložit sousední mapy zobrazené ve dvou soustavách. 
Mapy v Československu