M02 - Základy všeobecné a inženýrské geologie a hydrogeologie

F - zemské jádro do 6378 km

Obr. 1 Schéma stavby Země se základními údaji o jednotlivých hloubkových zónách.

Oceánská kůra je tvořena převážně bazickými horninami. V tomto typu kůry 
se pohybují podélné seizmické vlny rychlostí vyšší než 6200 m .s-1.  

Mezi zemskou kůrou a svrchní vrstvou pláště je vyvinuta další diskontinuita - 
Mohorovičičova plocha a další významná nespojitost je mezi pláštěm a jádrem 
-  Gutenbergova plocha, kde dochází k náhlému snížení rychlosti podélných 
seizmických vln a vymizení vln příčných. Předpokládá se, že zde přechází 
pevná fáze zemské hmoty ve fázi kapalnou. 

2.2 

Stáří zemské kůry a její vývoj 

Z hlediska relativního stáří hornin v zemské kůře je důležitá stratigrafie. Je to 
odvětví geologie, které se zabývá studiem vrstevního sledu sedimentů, jejich 
vývojem a dělením. Podle způsobu metody rozlišujeme biostratigrafii  (určo-
vání stáří pomocí zbytků organizmů-fosilií,  litostratigrafii (určování stáří po-
mocí litologického vývoje) a chronostratigrafii (určování stáří pomocí času). 
Přehled základních geologických období je v uveden učebním Modulu BF01-
M01 v tab. 1.  

Z hlediska praktických potřeb stavebního inženýra lze podle klastických usa-
zených hornin odhadnout i jejich geotechnický charakter. Tak např. sedimenty 
prvohor a starší jsou zpevněné skalní horniny (droby, pískovce, slepence). 
Druhohorní a starší třetihorní sedimenty hlavně z období křídy a paleogénu se 
mohou vyskytovat jednak ve formě skalních hornin (pískovce, slepence), jed-
nak jako horniny soudržné (křídové slíny a měkké paleogenní jílovce). Klastic-
ké sedimenty mladší než paleogenní se vyskytují ve formě nezpevněných hor-
nin - zemin a to buď sypké (písky, štěrky) nebo soudržné (jíly, slíny). S tím 
úzce souvisí i způsob zakládání a volba vhodné konstrukce. 

- 8 (47) - 

Endogenní geologické procesy 

3 

ENDOGENNÍ GEOLOGICKÉ PROCESY 

3.1 

Subdukční a riftové zóny 

Stavba zemské kůry a její pohyby jsou založeny na existenci tahových a tlako-
vých zón, podle nichž se zemská kůra dělí a deformuje. Tyto zóny jsou dolože-
ny jednak přímým pozorováním (fotografickou dokumentací ze satelitů Země a 
vesmírných výzkumů), jednak mapováním mořského dna pomocí echolotu. 
Zemská kůra je tvořena systémem různě velkých desek (obr. 2), které se v dů-
sledku pohybu Země posunují.  

Pohyb litosférických desek ovlivňuje konvekční proudění pod litosférou, v 
zóně nazývané astenosféra (v hloubce 70 až 250 km).