M01 - Technologie betonu a stavební keramika

normální teploty ve vodném prostředí tvrdnout. Podobné vlastnosti mají puco-
lánové látky, které se vyznačují vysokým obsahem aktivního Si02. Podmínkou 

chemické reakce je alkalické prostředí vytvářené v roztoku i jinými chemický-
mi sloučeninami, které nazýváme budiče hydraulicity. Ve svých technologic-
kých důsledcích je pucolanita i latentní hydraulicita totožná, rozdíly jsou pouze 
v obsahu některých minerálů. Latentně hydraulické příměsi se přidávají jako 
složky do cementu při mletí slinku nebo do čerstvého betonu při jeho míchání. 

Technologie betonu 

- 15 (64) - 

2.2 

Čerstvý beton 

2.2.1  Návrh složení betonu 

Návrh složení musí respektovat stochastický charakter vlastností betonu, to 
znamená že navrhujeme složení s určitou mírou spolehlivosti. Při návrhu re-
ceptur  obecně zvyšujeme požadovanou pevnost v tlaku o 4 až 5 MPa. 
V první fázi návrhu vycházíme ze vstupních dat, které charakterizují oblast 
použití a kvalitativní požadavky na beton a to: expoziční třídy (stupeň agresivi-
ty prostředí), kde bude beton exploatován; požadavků  na pevnost betonu a 
technologie zpracování čerstvého betonu. Vstupní data jsou po staleté historii 
betonu zevšeobecněny a formulovány do základních ustanovení evropské nor-
my EN 206 (v ČR pod označením ČSN EN 206-1). 
Expoziční třídy (stupně agresivity prostředí) (tab. 2.2) charakterizují prostředí 
používání betonové konstrukce. Označují se X a dalším písmenem a číslem. 
Definování prostředí pro používání betonu má význam pro garantovanou  tr-
vanlivost minimálně 50 roků a s tím souvisí výběr vstupních surovin, návrh 
složení betonu, jeho výsledné vlastnosti a provádění potřebných průkazních  
zkoušek. Na expoziční třídy betonu navazují doporučované informativní hod-
noty maximálního vodního součinitele, minimálního množství cementu, stupně 
provzdušnění a minimální pevnostní třídy betonu.  
Třída pevnosti betonu fc vyplývá ze statického výpočtu podle zatížení kon-

strukce a u obyčejného betonu z hutného kameniva je základním kritériem ná-
vrhu. Třída pevnosti betonu je dána poměrem charakteristických pevností v 
tlaku stanovené na válcích o průměru 150 mm a výšce 300 mm nebo  krychlích 
o hraně 150 mm. Třídy pevnosti v tlaku pro obyčejný a těžký beton a pro lehký 
beton jsou uvedeny v tab. 2.3. Lehký beton se klasifikuje podle dosažené ob-
jemové hmotnosti  
Se statickým výpočtem souvisí i určení vzdálenosti mezi pruty výztuže a její 
krytí, podle kterého je nutné volit  max. zrno kameniva Dmax.  
Důležitým parametrem je tzv.vodní součinitel w (v ČSN EN 206-1 je označen 
w/c), tj. poměr hmotnosti efektivního obsahu vody k hmotnosti cementu. Efek-
tivní obsah vody je rozdíl mezi veškerou vodou obsaženou v čerstvém betonu a 
vodou adsorbovanou na povrchu a v pórech kameniva. Voda adsorbovaná ka-
menivem se stanovuje podle ČSN EN 1097-6 pro normální a těžké kamenivo 
za dobu 30 minut a pro lehké kamenivo za 60 minut. Vodní součinitel má roz-
hodující význam pro pevnost betonu, a proto je základní vztah pevnosti betonu 
často definován různými empirickými závislostmi v určitých mezích platnosti a 
pro určité parametry složení betonu. Vyšší vodní součinitel snižuje pevnost 
betonu a současně zlepšuje zpracovatelnost čerstvého betonu. Matematicky 
vyjádřená závislost pevnosti betonu na vodním součiniteli je pouze pravděpo-
dobná, avšak s technickou přesností  často vyhovující při relativně vysokém 
indexu korelace.  
Množství cementu mc je důležitým technologickým i ekonomickým ukazate-