M03 - Radiační defektoskopie

1.2  Požadované znalosti 

Pro porozumění studijního textu jsou nezbytné znalosti středoškolské fyziky a 
matematiky a znalosti o stavebních materiálech, získané v 1. ročníku studia na 
FAST. Základní údaje jsou v úvodu studijního textu zopakovány a vysvětleny. 

1.3  Doba potřebná ke studiu 

Doba studia závisí

naznalostech čtenáře. Pokud čtenář zvládl v dřívějším stu-

diu základy jaderné fyziky, stačí na studium tohoto studijního textu 6 až 8 hod. 
studia. Při podrobném studiu základů jaderné fyziky v rámci tohoto modulu je 
nutno počítat s 12 až 16 hod. studia. 

1.4  Klíčová slova 

Záření gama, neutronové záření , interakce záření s látkou, detekce záření, 
rentgeny, gamazářiče, radiometrie, radiografie, kalibrační křivky, biologické 
účinky záření, atomový zákon 
 
 

- 

 (48) - 

ÒYRG

2 

Vznik a vlastnosti ionizujícího záření 

Ionizující záření je druh energie, která vystupuje z některých, v přírodě se vy-
skytujících radioaktivních prvků, přirozenou cestou  a tvoří tzv. přírodní pozadí 
na Zemi. Až ve 20. století byly postupně vytvářeny postupy pro výrobu umě-
lých radionuklidů a byla vytvořena zařízení, kde ionizující záření vzniká pře-
měnou energie elektrické (rentgeny). Záření sice působí nepříznivě na  živý 
organismus, ale nalézá dobré uplatnění v průmyslu, např. při urychlování po-
lymerizace plastů, vulkanizaci pryže apod., v zemědělství při ničení škůdců a 
mutaci užitkových rostlin a zejména v lékařské diagnostice a terapii. Pro potře-
bu stavebnictví se využívá, jak jsme již uvedli, schopnost záření procházet 
pevnou látkou, jako podklad pro rozvíjení stále spolehlivějších metod  defekto-
skopie. 

2.1  Druhy záření 

Záření, které vydávají přirozené i umělé radioaktivní prvky, se označuje jako  
záření ionizující, protože je schopné  vyvolávat v látce volné náboje.  Má po-
vahu buď látkovou (korpuskulární), nebo polní (je elektromagnetickým vlně-
ním). Účinky ionizujícího záření jsou zkoumány od počátku 20. století a vý-
sledky jsou shrnuty v řadě publikací např. [2.1], [2.2], [2.3].  
Rozeznávají se tři charakteristické druhy 
záření (obr. 2.1): 
•  záření alfa(∝) - je záření látkové. Tvo-

ří ho jádra hélia  He

4

2

(heliony), které 

prudce vyletují z jader mnohých radio-
aktivních prvků. Z jader prvků jsou 
přitom odnášeny 4 nukleony z toho 
dva kladné náboje - protony. Prvek, 
z něhož vychází záření alfa, přechází 
proto v prvek s nukleonovým číslem 
A-4 a protonovým číslem Z-2.