M03 - Radiační defektoskopie

2.2  Zdroje záření 

Obecně se dají zdroje záření, používané v radiační defektoskopii, dělit podle 
toho zda vysílají záření nepřetržitě – to jsou radioizotopy, nebo přerušovaně – 
to jsou rentgeny a urychlovače, závislé na dodávce elektrické energie. 

2.2.1  Zdroje záření s trvalou emisí záření (zářiče) 

Koncem 19. století objevil A.H. Becquerel, že jádra některých prvků se samo-
volně přeměňují a přitom vysílají záření. Tento  jev nazvali manželé P. a M. 
Curiovi radioaktivitou. Přirozené radioaktivní prvky se přeměňují ve třech řa-
dách. V řadě urano-radiové, dále aktiniové a thoriové. Nejznámější z nich je 
řada urano-radiová, jejímž výchozím prvkem je uran, přeměňující se postupně 
v prvky, z nichž  nejvýznamnější  jsou radium, potom obávaný plyn radon a 
polonium. Všechny řady končí již stálým izotopem olova. Později, po objevení 
a zahájení využívání umělých radioizotopů, vznikla čtvrtá, umělá radioaktivní 
řada neptuniová. 
V počátcích rozvoje radiační defektoskopie se využívaly  přirozené radioizoto-
py, především radium. V současné době však významnější uplatnění nalézají 
umělé radioizotopy. Umělé radioizotopy, kterých je již známo asi tisíc, vysílají 
kromě záření alfa, beta a gama o různých energiích také pozitrony a dále mo-
hou být zdrojem neutronového a protonového záření. Umělé radioizotopy se 
vyrábí v zásadě třemi způsoby: 

Zkušebnictví a technologie – Radiační defektoskopie 

a)  ostřelováním prvků v cyklotronu – velmi nákladný způsob 
b)  ozařováním prvků v reaktoru – výroba pro průmyslové účely 
c)  extrakcí ze štěpných produktů reaktoru – relativně levné radioizotopy 
Základní vlastností každého radioizotopu, důležitou z hlediska jeho využití v 
radiační defektoskopii,  je energie emitovaného záření E a poločas rozpadu 
radionuklidu T1/2 (kap. 2.1.4.1). Energie záření se většinou uvádí jako efek-
tivní tj. jako energie monochromatického (o jedné vlnové délce) záření, která 
má stejné účinky jako záření polychromatické. 
Jádro atomu lze symbolicky popsat protonovým číslem Z, které udává počet 
protonů v jádře (dolní index před chemickou značkou prvku) a nukleonovým 
číslem A, které udává počet nukleonů (protonů a neutronů) v jádře atomů (hor-

ní index před chemickou značkou prvku) např.  

Ir

Co 192

77

60

27

,

Poznámka V textu, nikoliv však ve vzorcích, připouští norma ČSN 01 1308 psaní nukleo-
nového čísla ve stejném řádku za chemickou značkou prvku  (Co 60, Ir 192) 
V radiační defektoskopii se jako zdroje záření gama nejčastěji používají umělé 
radioizotopy kobalt Co 60, cesium Cs137 a iridium Ir 192