M03 - Radiační defektoskopie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
c) Radiační záchyt
Při radiačním zachycení neutronu jádro atomu
pohltí pomalý neutron. Tím se vytvoří spojené
jádro, které je v excitovaném (vzbuzeném)
stavu. Takto složené jádro emituje svou pře-
bytečnou energii ve formě jednoho nebo ně-
kolika fotonů, čímž přejde nakonec opět do
Obr. 2.8 Schematické znázor-
nění nepružného rozptylu (n)
Obr. 2.9 Schem. znázor.
radiačního záchytu (n)
9]QLNDYODVWQRVWLLRQL]XMtFtKR]iĜHQt
Zkušebnictví a technologie – Radiační defektoskopie
nezářícího stavu (obr. 2.9). Vyzářené fotony nazýváme zářením gama z radi-
ačního zachycení neutronu. Proces radiačního zachycení lze psát ve tvaru:
[ ]
Z
A
Z
A
Z
A
X n
X
Y
+ →
′
→
+
+
+
0
1
1
1
γ
(2.7)
Z této rovnice je vidět, že výsledné jádro - produkt reakce - je opět izotopem
prvku terčového jádra, který však má nukleonové číslo o jedničku vyšší. Vyzá-
řená energie ve formě fotonu se rovná vazební energii neutronu. Obvykle se
tato energie odevzdá bezprostředně (10-14 sekundy), v podobě jednoho nebo
několika fotonů gama. Radiační záchyt, který je zpravidla poslední fází absorp-
ce neutronu v látce, lze psát stručně ve tvaru X (n,
γ) Y.
2.4 Veličiny v radiační defektoskopii
Veličiny a jednotky charakterizují zdroje ionizujícího záření, pole záření a pů-
sobení tohoto záření na látku. O veličinách a jednotkách se mluví ve vzájemné
souvislosti, vyjadřují však dva zásadně odlišné pojmy.
Veličinou
- nazýváme každý kvantitativní pojem, který se vyskytuje ve fyzi-
kálních vztazích a rovnicích. Tyto vztahy existují objektivně a objektivně exis-
tují i veličiny, které tyto vztahy charakterizují. Počet veličin tedy nelze omezit
a předem stanovit.
Jednotkou
- nazýváme určitou část veličiny, kterou jsme zvolili za základ
jejího měření. Jednotka vzniká tedy konvencí. Jejím základem je definice,
umožňující přesné vymezení jednotky [6.5].
2.4.1 Aktivita A
Míra vydatnosti (emise) zářiče, udávající střední počet těch atomů radionuklidu
v zářiči, u nichž během jedné sekundy nastane samovolná radioaktivní přemě-
na se nazývá aktivita. Je definována vztahem:
A
dN
dt
=
(2.8)
kde
dN - je střední počet atomů přeměněných v časovém intervalu dt .