M03 - Radiační defektoskopie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
- neutrony (o neznámém energetickém spektru)
10
- nabité částice o neznámé energii a klidové hmotnosti
větší než jedna atomová hmotnostní jednotka
10
- částice alfa a částice s více než jedním nábojem nebo
neznámým nábojem a s neznámou energií
20
Příkon dávkového ekvivalentu
•
H
Je definován jako podíl přírůstku dávkového ekvivalentu dH v časovém inter-
valu dt a tohoto časového intervalu
dt
dH
H
=
•
(2.16)
Jednotka příkonu dávkového ekvivalentu v soustavě SI má název sievert za
sekundu, značku Sv.s-1 a rozměr je [J . kg-1 . s-1] .
-
(48) -
- 17 (48) -
2.5 Detekce ionizujícího záření
Úkolem dozimetrie v radiační defektoskopii je určování dávek ionizujícího
záření ve sledovaném prostředí a vymezení míst se zvýšeným dávkovým pří-
konem záření. Jedná se téměř výhradně o rentgenové záření a záření gama.
Záření alfa, záření beta a neutronové záření se používá jen na speciálních pra-
covištích, která jsou pro detekci tohoto záření vybavena zvláštními dozimetric-
kými přístroji. Též se neuvažuje s vnitřní a vnější kontaminací zamořením
osob. K hlavním úkolům dozimetrie patří sledování pracovníků se zářením, a
jednotlivců z obyvatelstva, aby u nich nebyly překročeny příslušné limity dáv-
kového ekvivalentu.
Ionizující záření má, jak již bylo zmíněno, velmi nepříznivé biologické účinky
a jeho nebezpečí spočívá především v tom, že je našimi smysly nepostižitelné.
Měřící metody moho být založeny pouze na využití různých způsobů interakce
ionizujícího záření s látkou. Využívá se například ionizace plynných nebo ně-
kterých pevných látek, luminiscence ozářených materiálů, zčernání fotografic-
kých emulzí vyvolané zářením, radiačního rozkladu chemických látek a po-
dobně.
Přítomnost ionizujícího záření se zjišťuje detektory, které lze v principu rozdě-
lit do dvou základních skupin. Do první se řadí kontinuální detektory, podá-
vající průběžně informace o okamžité hodnotě detekovaného záření (dávkovém
příkonu). K této skupině patří ionizační komůrky, G-M počítače, scintilační
detektory a polovodičové detektory. Do druhé skupiny pak patří integrální
dozimetry
, které poskytují údaj za celou dobu ozařování (dávku) ale neumož-
ňují zjistit, zda a jak se záření v dané době měnilo. Nejčastěji používané dozi-
metry této skupiny jsou dozimetry filmové a termoluminiscenční. V další části
budou popsány běžně používané detektory obou skupin [2.4].