M03 - Radiační defektoskopie

2.5.4  Polovodičové detektory 

Polovodičové detektory je v podstatě možno považovat za určitý ekvivalent 
ionizačních komor 

[2.6]. Detekční medium je však tvořeno tuhou látkou - po-

lovodičem. Jedna z hlavních výhod polovodičových detektorů spočívá v řádově 
menší energii potřebné na vytvoření jedné dvojice „elektron-díra“, než je ener-
gie potřebná k uvolnění iontového páru u detektoru plněného plynem. Kromě 
toho hmotnost polovodičových materiálů je přibližně tisíckrát větší než je 
hmotnost plynů. Dosah částic v polovodičových detektorech je proto podstatně 
menší, takže k úplnému zabrzdění detekovaných částic postačí detektory o 
značně menších rozměrech. Díky tomu polovodičové detektory vykazují nejen 
velkou energetickou rozlišovací schopnost, ale také i dobrou detekční účinnost. 
Vysoké energetické rozlišovací schopnosti germaniových detektorů (dále Ge) 
se využívá při konstrukci spektrometrických analyzátorů. Germaniový detektor 
spolu s nábojovým předzesilovačem je zde uložen v Dewarové nádobě, kde 
pracuje při teplotě bodu varu kapalného dusíku (770 K). Tak se dosahuje ener-
getického rozlišení, které je blízké teoretickým hodnotám 1,8 keV pro energii 
1,33 MeV. 
Při pokojových teplotách pracují polovodičové detektory na bázi křemíku ob-
vykle driftovaného lithiem. Jejich energetická rozlišovací schopnost je však  2 
až 3 krát menší, než u germania a také jejich citlivost, vzhledem k nižší hustotě 
křemíku oproti germaniu, je menší. 
Křemíkové detektory se užívají v osobní dozimetrii, při měření radonu, při 
měření objemové hmotnosti stavebních materiálů  a ve speciálních aplikacích 
(rentgenová tomografie). 

Obr. 2.11 Schéma scintilačního 
detektoru (S – scintilátor, F – foto-
násobič, K – fotokatoda, D – urych-
lující dynody, A – sběrná anoda) 

9]QLNDYODVWQRVWLLRQL]XMtFtKR]iĜHQt

Zkušebnictví a technologie – Radiační defektoskopie 

2.5.5  Filmové dozimetry 

Působením ionizujícího záření vzniká ve fotografické emulzi latentní (skrytý) 
obraz, který se může po vyvolání a ustálení pozorovat a měřit. Na tomto prin-
cipu jsou založeny filmové dozimetry, jako  používané prostředky osobní do-
zimetrie 

[2.7]. Skládají se z dozimetrické kazety a z vlastního filmového detek-

toru, tvořeného dvěma filmy ve světlotěsné kazetě. Zatímco prvý film lze vyu-
žít v rozsahu dávek záření gama 0,1 mGy až  150 mGy, druhý navazuje na 
uvedený rozsah v oblasti 100 mGy a lze ho použít až do dávek 5 Gy. 
Dozimetrická kazeta  tvoří plastikové pouzdo, v němž jsou vedle prázdného 
pole párově umístěny filtry z mědi (tloušťky 0,05 mm, 0,5 mm a 1,6 mm) a 
olova (0,5 mm). Využívá se také  filtrace samotným obalem z plastu, která 
umožňuje odlišení záření beta a záření gama. Uvedené filtry slouží k určení 
druhu a energie záření, které na dozimetr  dopadlo. Z obrazu na filmu lze též 
usuzovat na převažující úhel dopadu. Dozimetrický film, vložený do kazety, je 
očíslovaný znakem, jehož číslo je viditelné i po vyvolání. 
Reprodukovatelnost výsledků závisí do jisté míry na měřené dávce a spektru 
záření. Není však nikdy horší než