M03 - Radiační defektoskopie

µs. 

Pro správnou činnost G-M počítače je nutné volit vhodné napětí, které zjistíme, 
když vyšetříme závislost četnosti impulsů registrovaných počítačem (při stálém 
záření) na napětí mezi elektrodami. Tato závislost, znázorněná graficky se na-
zývá charakteristika  
G-M počítače. Typický průběh této křivky je na obr. 2.10. Počítač začne dávat 
impulsy, až když napětí dosáhne jisté minimální hodnoty - napětí startovací Us. 
Se zvyšujícím se napětím četnost impulsů rychle vzrůstá až do napětí Up, které 
se nazývá počáteční. Při dalším zvyšování napětí stoupá u kvalitních trubic 
četnost impulsů jen velmi zvolna (asi o 5 %  na 100 V), avšak při napětích vyš-
ších než představuje tzv. koncové napětí Uk je nárůst četnosti značný a dochází 
k neopravitelnému poškození detektoru. Přibližně vodorovná část charakteris-
tiky se nazývá plošina (sedlo, plató) a mívá rozsah až několik set voltů. Pracu-
je-li trubice ve středu této plošiny, je četnost impulsů prakticky nezávislá na 
napětí (pracovním napětí) [2.1]. 

2.5.3  Scintilační detektory 

Scintilační detektory jsou založeny na vlastnostech některých organických i 
neorganických látek, které dopadající ionizující záření přeměňují na dlouho-
vlnné fotony viditelného světla, umožňujíci registraci fotonásobičem.   

Obr. 2.10 Charakteristika G-M 
počítače (US – napětí startovací, 

UP – napětí počáteční, UK – napě-

tí koncové) 

- 

 (48) - 

- 19 (48) - 

Jako scintilátor se nejčastěji používá krystal  jodidu sodného aktivovaný thalli-
em NaI (Tl), popř. sulfid zinečnatý aktivovaný stříbrem ZnS (Ag) nebo mědí 
ZnS (Cu). 

Scintilační počítače se skládají ze scintilátoru, fotonásobiče a registračního 
zařízení se zdrojem napětí. Činnost scintilátoru a fotonásobiče je schématicky 
znázorněna na obr. 6.11. Scintilátor (S) je opticky spojen s fotonásobičem (F). 
Část fotonů, vzniklých luminiscencí ve scintilátoru, dopadá na fotokatodu ná-
sobiče (K), odkud vyráží fotoelektrony. Ty jsou usměrňovány (fokusovány) a 
zvyšujícím se elektrickým napětím urychlovány k vhodně umístěným dynodám 
(D), které mají tu vlastnost, že vysílají více elektronů než na ně dopadne (tři až 
pět elektronů na jeden dopadající elektron). Na konci řetězce deseti dynod mů-
že být dosažené zesílení elektronů až 10 milionů. Zesílené elektrony dopadají 
na sběrnou anodu (A), kde se vytváří napěťový impuls , který se zesiluje a dále  
elektricky zpracovává. Napěťový impuls má důležitou vlastnost - je úměrný 
energii registrované částice. Proto je možno scintilačních počítačů používat 
jako spektrometrů záření. Další výhodou těchto počítačů je krátkodobost fluo-
rescenčních záblesků a velká citlivost, 5 až 10 krát větší než u G-M počítačů.