M04 - Bezpečnost operačního systému a síťové komunikace

Příklad 7:

§ 40 odst. 3: „Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky,

může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů.ÿ

Zákon 227/2000 Sb. rozlišuje následující formy elektronického podpisu – elek-
tronický podpis (EP), zaručený EP, zaručený EP založený na kvalifikova-
ném certifikátu, zaručený EP založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném
akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Elektronický podpis je v
zákonu obecně definován jako „ke zprávě připojený elektronický údaj, který
umožňuje ověření totožnosti podepsané osoby ve vztahu k datové části zprávyÿ.
V této souvislosti nejsou blíže předepsány žádné technologie, metody nebo
postupy. Zaručený elektronický podpis již předpokládá, že pro jeho vytvoření
budou použity kryptografické metody, které mu poskytují identitu (jednoznač-
nou identifikaci podepsané entity), nepopiratelnost (podepsaný nemůže zapřít,
že zprávu podepsal), schopnost zajistit podepsané zprávě integritu (neumožní
modifikovat obsah zprávy třetí stranou) a konečně neumožní realizovat podpis
bez parametru, který je ve výhradním vlastnictví podepisující entity (soukromý
klíč). Zákon rovněž definuje tři úrovně poskytovatelů certifikační služeb (PCS)
– běžný PCS, PCS vydávající kvalifikovaný certifikát a akreditovaný PCS.

Zákon 227/2000 Sb. vymezuje elektronický podpis v obecnější rovině. Tech-
nické detaily a podmínky pro jeho využívání rozvádí prováděcí vyhláška č. 366/2001
vypracovaná Úřadem pro ochranu osobních údajů. Vyhláška se zabývá zejména
konkrétními požadavky kladenými na poskytovatele certifikačních služeb, kteří
chtějí vydávat kvalifikované certifikáty, požadavky na nástroje (CA) a pro-
středky (uživatel) využívané při elektronickém podpisu. Účinností vyhlášky
vznikly podmínky pro činnost poskytovatelů akreditovaných certifikačních slu-
žeb vydávajících kvalifikované certifikáty. Jako první a doposud jediná byla v
březnu roku 2002 akreditována I. CA. Zajímavý údaj představuje odhadovaný