BPC-MIC02 - Instrukce, větvení programu. adresovací módy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Program, instrukce, instrukční soubor
• Program
– Tvořen sekvencí strojových instrukcí uložených v
paměti počítače.
• Strojová instrukce (instrukce)
– Binárně kódovaný příkaz pro procesor.
• Instrukční soubor procesoru
– Soubor všech strojových instrukcí implementovaných
na daném procesoru.
Strojová instrukce
• Skládá se z:
– Operačního znaku (kódu)
• Určuje operaci (např. binární součet dvou operandů).
– Pole(í) určující adresovací mód(y) pro operand(y).
– Pole(í) obsahující adresu operandu případně
přímo operand(y).
Příklad strojové instrukce
• Instrukce ADD $C123
• CB C1 23
Operační
znak
Adresa
operandu
Informace obsažené v instrukci
1. Operace, která se má provést
–
Součet, logický součin, skok, ….
–
Typ operace určuje operační znak.
2. Kde získat operandy
–
Adresy operandů.
3. Kam uložit výsledek
–
Adresa pro uložení výsledku.
4. Kde se má pokračovat
–
Adresa následující prováděné instrukce.
•
Ne každá instrukce musí obsahovat všechny uvedené
informace.
Jak mohou být tyto informace
obsaženy v instrukci
• Explicitně
– Instrukce obsahuje všechny zmíněné informace
– Instrukce by byla příliš dlouhá, dnes se nepoužívá.
• Zčásti explicitně v instrukci, zčásti implicitně
určeny architekturou procesoru.
Z von Neumannovy architektury plyne
• Implicitně jsou instrukce prováděny sekvenčně
tak, jak jsou za sebou uloženy v paměti.
• Explicitně lze sekvenční provádění instrukcí
změnit pomocí instrukcí větvení (např. skoky).
Rozlišujeme dva druhy instrukcí
• Instrukce prováděné sekvenčně
– Neobsahují explicitně adresu instrukce, kterou má
program pokračovat.
– Aritmetické a logické instrukce, instrukce přesunů,
instrukce pro řízení procesoru, ....
• Instrukce větvení (skoků)
– Obsahují adresu instrukce, kterou má program
pokračovat.
– Tato adresa se vloží do programového čítače.
Podmíněné a nepodmíněné skoky