BPC-MIC02 - Instrukce, větvení programu. adresovací módy

• Nepodmíněný skok

– Provede se vždy.

• Podmíněný skok

– Provede pouze při splnění podmínky
– Při nesplnění podmínky se pokračuje sekvenčně.

Implementace podmíněných skoků

• Instrukce Compare and Branch

– BGT R1, R2, 1000

• Branch Great - skoč na adresu 1000, je-li obsah registru R1 

větší než obsah R2, jinak pokračuj sekvenčně.

– Vyhodnocení podmínky i skok provádí jedna instrukce.
– Složitá instrukce, problém s implementací pipeliningu.

Implementace podmíněných skoků

• Oddělení instrukce vyhodnocení podmínky od 

instrukce skoku

– Implementace podmíněných skoků s využitím příznaků

• Např. instrukce porovnání nastaví příznakové bity (C, Z, N, …).
• Na základě nastavení příznakových bitů instrukce 

podmíněného skoku buď provede nebo neprovede skok.

Implementace podmíněných skoků s 

využitím příznaků

LDA $60
CMP #1
BEQ 6

Podmíněné provádění instrukcí

• Instrukce se provede pouze pokud jsou 

nastaveny příslušné příznakové bity.

• Např. procesory ARM:

CMP

r0, #0 ; if (x <= 0)

MOVLE

r0, #0 ;

x = 0;

MOVGT

r0, #1 ; else x = 1;

Podmíněné provádění instrukcí

• Potřebujeme-li podmíněně provést jen několik 

instrukcí za sebou (cca 1-4), efektivnější než 
použití podmíněného skoku.

• Pro více instrukcí je naopak výhodnější použít 

podmíněný skok, protože podmíněné 
provádění instrukcí by zabralo více hodinových 
taktů.

Počet adres operandů v instrukci

• Budeme uvažovat např. instrukci sčítání dvou 

operandů (ADD).

• Teoreticky může taková instrukce obsahovat:

– 3 adresy.
– 2 adresy.
– 1 adresu.

3 adresové instrukce

• Obsahují:

– Operační znak.
– Adresu 1. operandu.
– Adresu 2. operandu.
– Adresu pro uložení výsledku.

• Nejpřirozenější.
• Ale příliš dlouhé, proto se dnes prakticky 

nepoužívají.

2 adresové instrukce

• Obsahují:

– Operační znak.
– Adresu 1. operandu.
– Adresu 2. operandu.