BPC-MIC02 - Instrukce, větvení programu. adresovací módy

– Nevýhody:

• Složitější dekódování.
• Složitější implementace pipeliningu.

Adresovací módy

Způsoby adresování (adresovací módy)

• Procesor přistupuje k operandům nebo 

instrukcím na základě efektivní adresy.

• Ta určuje konkrétní paměťové místo, kde se 

nachází adresovaný operand nebo instrukce.

• Existuje mnoho způsobů, pomocí nichž se 

vytváří efektivní adresa.

• Bohužel neexistuje všeobecně akceptovaná a 

jednoznačná metodika pro označování 
adresovacích módů.

Implicitní adresování

• Implied Addressing, Inherent Addressing
• Instrukce obsahuje pouze operační znak.
• Nemá operand nebo operand je určen 

operačním znakem.

• NOP, STOP, RTS, RTI

Registrové adresování

• Register Addressing
• Operandy se nachází pouze ve vnitřních 

registrech.

• V instrukci je zakódováno, se kterými 

z vnitřních registrů se má pracovat.

• Např. CLRA (HC08).

Bezprostřední adresování

• Immediate Addressing, adresování nultého 

řádu, práce s konstantou.

• Instrukce neobsahuje adresu operandu, ale 

operandem je konstanta, která je přímo 
součástí instrukce.

• ADD AX, 100

(I8086)

• ADD #20

(HCS08)

Přímé adresování

• Direct addressing, absolutní adresování, 

adresování 1. řádu

• Adresa operandu je umístěna v příslušném 

poli instrukce.

• ADD AX, DS:[100] (I8086)
• ADD 100

(HCS08)

Nepřímé paměťové adresování

• Memory Indirect Addressing, adresování 

druhého řádu.

• Instrukce obsahuje adresu do paměti (tzv. 

nepřímou adresu), na které se teprve nachází 
adresa operandu.

• Pro vytvoření nepřímé adresy lze použít 

libovolný z adresovacích módů.

• ADD A, @[100]

Nepřímé registrové adresování

• Indirect Register Addressing, adresování 

ukazateli.

• Součástí instrukce je specifikace registru, 

v němž je uložena adresa operandu.

• ADD A, [B]

Relativní adresování

• Nepřímé registrové adresování s posuvem