BPC-MIC02 - Instrukce, větvení programu. adresovací módy

• Výsledek se ukládá na adresu jednoho z 

operandů.

• Jeden z operandů se přepíše hodnotou 

výsledku.

2 adresové instrukce

• Pokud vadí, že dojde k přepisu operandu, 

musíme např. před instrukci sčítání vložit 
instrukci přesunů (neproduktivní operace).

• Ta přesune operand na místo v paměti, kam 

instrukce sčítání následně uloží výsledek.

1 adresové instrukce

• Obsahují:

– Operační znak.
– Adresu 1. operandu.

• Využívají pro uložení 2. operandu a výsledku 

speciální registr nazývaný akumulátor.

1 adresové instrukce

• Vyžadují 2 neproduktivní operace:

– Přesun operandu z paměti do akumulátoru.
– Přesun výsledku z akumulátoru do paměti.

• Ne před a ne po každé produktivní operaci je 

třeba provádět neproduktivní přesuny.

• Často se provádí sérii produktivních instrukcí, 

kdy se mezivýsledky s výhodou uchovávají v 
akumulátoru.

Instrukce bez adresy

• Produktivní instrukce nepracují přímo s 

operandy v paměti, ale pouze s operandy v 
registrech.

• Instrukce jsou krátké a rychlé.
• Operandy musí být před vlastním výpočtem 

přesunuty z paměti do registrů.

– (Pomocí neproduktivních instrukcí přesunů.)

• Po dokončení výpočtu musí být výsledek 

přesunut z registru do paměti.

Instrukce bez adresy

• Architektura nazývána Load/Store.
• Typicky RISC procesory (např. ARM).

Formáty kódování instrukcí

• Pevná délka instrukce

– Všechny instrukce instrukčního soubor procesoru 

obsahují stejný počet bitů.

– Výhody:

• Rychlé a jednoduché dekódování instrukcí.
• Snazší implementace pipeliningu.

– Nevýhoda:

• Nižší hustota kódování (programy zabírají více paměti).

Formáty kódování instrukcí

• Proměnná délka instrukce

– Instrukce obsahují různý počet bitů.

• Závisí na typu instrukce a zejména na způsobu 

adresování (adresovacím módu).

– Výhoda:

• Vyšší hustota kódování (šetří se paměť).