Mikroprocesory - Skripta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
V případě, že se operandy nachází pouze ve vnitřních registrech, bývá často adresovací
mód označován jako Registrové adresování (Register Addressing). Operační znak musí
Mikroprocesory
19
určovat, se kterým resp. kterými z vnitřních registrů se má pracovat. Jako příklad registrového
adresování mohou sloužit instrukce:
Instrukce CLRA (Clear A, vynuluj akumulátor A),
instrukce ABA (sečti obsah akumulátoru A a obsah akumulátoru B, výsledek ulož do
akumulátoru A).
Bezprostřední adresování (Immediate Addressing), adresování nultého řádu,
adresování s přímým operandem. Instrukce neobsahuje adresu operandu, ale operandem je
konstanta, která je přímo součástí instrukce. Příkladem bezprostředního adresování může být
instrukce:
ADD A, 100
která uloží do registru A číslo 100.
Přímé adresování (Direct Addressing), absolutní adresování, adresování prvního řádu.
Adresa operandu je umístěna v příslušném poli instrukčního slova.
ADD A, [100]
Instrukce uloží do registru obsah paměťové buňky s adresou 100.
Nepřímé registrové adresování (Indirect Register Addressing), adresování ukazateli.
Součástí instrukce je i specifikace registru, v němž je uložena adresa operandu.
ADD A, [B]
Relativní adresování (Relative Addressing). Součástí instrukce je hodnota, která
představuje posunutí (offset, displacement), tj. údaj o relativní poloze operandu vzhledem
k určitému paměťovému místu. Adresa vztažného paměťového místa se nazývá báze nebo
bázová adresa a nachází se v některém z registrů procesoru, který bývá někdy označován jako
bázový registr. Tato adresovací technika bývá také označována jako nepřímé registrové
adresování s posuvem (Register Indirect with displacement Addressing) nebo adresování
báze plus ofset (Base plus Offset).