Mikroprocesory - Skripta

Efektivní adresa je dána součtem báze a offsetu.  
Příkladem použití relativního adresování může být adresování prvků struktury (záznamu). 

Bázový registr obsahuje adresu začátku struktury a ofset pak určuje posuv začátku konkrétního 
prvku od začátku struktury. 

Autorelativní adresování (Autorelative Addressing) je speciálním případem relativního 

adresování, kdy úlohu bázového registru hraje programový čítač PC. Adresuje se tedy vzhledem 
k aktuálnímu obsahu programového čítače. Výsledná adresa vynikne sečtením offsetu, který je 
součástí instrukce, a obsahu PC. Autorelativní adresování se používá převážně pro instrukce 
podmíněných  skoků.  Výhodou  autorelativního  adresování  je  jeho  nezávislost  na  umístění 
v paměti. Pozor: u mnohých procesorů programový čítač v době stanovování adresy cíle skoku 
již  ukazuje  na  začátek  následující  instrukce,  takže  velikost  offsetu  je  třeba  stanovovat  jako 
vzdálenost cíle skoku od začátku následující instrukce následující instrukce. 

Indexové adresování (Indexed Addressing) je modifikací relativního adresování. Jako 

bázová adresa se použije hodnota, která je součástí instrukce. Ofset je uložen v registru, který 
se nazývá indexový registr. 

Mnohé  procesory  dovolují  obsah  indexového  registru  vynásobit  měřítkem  (scale). 

Měřítko je číslo, které udává velikost operandu, s nímž pracujeme. Např. chceme-li pracovat 
s prvky  pole  o  velikosti  4  byty,  nastavíme  měřítko  na  hodnotu  4.  Pak  se  inkrementací 
indexového registru o 1, posouváme o 4 byty, tedy na následující prvek pole.   

20 

FEKT Vysokého učení technického v Brně 

U  mnohých  procesorů  mohou  instrukce  využívající  indexového  adresování  zároveň