Mikroprocesory - Skripta

Výše popsaný postup načtení instrukce platí pro případ, kdy je délka instrukce konstantní 

a délka instrukčního slova odpovídá délce adresové sběrnice AB. U procesorů s proměnnou 
délkou instrukčního slova se instrukční slovo může číst pomocí několika přístupů do paměti. 
Instrukční registr IR se pak obvykle skládá z více části, např. IR1, IR2, IR3.  Předpokládejme 
např. 8 bitovou datovou sběrnici, 8 bitový operační znak a 16 bitovou adresu operandu. Pak se 
instrukce, která obsahuje operační znak a adresu operandu, čtete pomocí tří přístupů do paměti 
(tří  strojových  cyklů).  V prvním  cyklu  ukazuje  PC  na  začátek  instrukce,  tj.  na  paměťovou 
buňku, kde se nachází operační znak. Operační znak se převezme z datové sběrnice DB a uloží 
se do IR1. Inkrementuje se PC a do IR2 se uloží první byte adresy. Opět se inkrementuje PC a 
do IR3 se uloží druhý byte adresy operandu. 

Dekódování instrukce  (Instruction Decode). Instrukční kód nacházející se v registru IR 

je dekódován řadičem. Řadič generuje řídící signály pro ALU a další vnitřní obvody procesoru. 
Operační  znak  bývá  dekódován  postupně  (přečtou  se  operandy,  dekóduje  a  provede  se 
konkrétní operace). 

Čtení operandů. Předpokládejme instrukci s jedním operandem, jehož adresa je součástí 

instrukčního slova. Adresa operandu byla během fetch cyklu uložena do instrukčního registru. 
Nyní se část instrukčního registru obsahujícího adresu (např. IR2, IR3) připojí na adresovou 
sběrnici AB, pak se na výstupu operační paměti objeví hodnota operandu. Procesor převezme 
operand a uloží ho do nějakého registru nebo jej přímo připojí na vstup ALU.  

Vykonání  instrukce  (Instruction  Execution).  Vykonání  instrukce  je  závislé  na  typu