Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Mikroprocesory - Skripta

PDF
Stáhnout kompletní materiál zdarma (1.27 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.

Příklad instrukce nepřímého paměťového adresování: 
ADD A, @[100] 
Předpokládejme, že na adrese 100 je uložena hodnota 2000. Procesor si na adrese 100 

přečte  adresu  operandu,  tj.  2000.  Následně  uloží  do  registru  A  obsah  paměťového  místa 
s adresou 2000. Skutečný operand, který se má uložit do registru A, tedy leží až na adrese 2000. 
Na adrese 100 se nachází pouze ukazatel (“zprostředkovatel“), který určuje teprve skutečnou 
adresu operandu. 

3.1.10  Podprogramy a makra 

Ve  složitějších  programech  se  často  vyskytují  části  programu,  které  vykonávají 

identickou nebo velmi podobnou činnost. Příkladem může být třeba výpočet funkce 

x

e  nebo 

hledání  zadaného  podřetězce  v řetězci  znaků.  Několikanásobné  vkládání  stejné  sekvence 
instrukcí by však ve většině případů vedlo pouze k prodlužování kódu programu a tedy plýtvání 
operační pamětí či diskovou kapacitou. Ještě větší problémy nastanou, když je třeba provést 
v opakujících se částech kódu opravu nebo změnu. 

Rozumným řešením je vložit do programu sekvenci instrukcí, která se má provést na více 

místech programu, pouze jednou. V místech programu, kde je třeba vykonat zmíněnou sekvenci 
instrukcí nazývanou podprogram, se provede skok na adresu v operační paměti, kde se nachází 
první instrukce sekvence (podprogramu). Po vykonání celé sekvence instrukcí (podprogramu) 

Mikroprocesory 

21 

se  provede  návrat  do  místa,  odkud  se  skákalo  do  podprogramu,  a  pokračuje  se  následující 
instrukcí za instrukcí skoku do podprogramu (volání podprogramu). Pro skok do podprogramu, 
se nepoužívají běžné instrukce skoků, ale mikroprocesory mají pro tento speciální typ instrukcí 
označované jako instrukce volání podprogramu. Stejně tak návrat z podprogramu se neprovádí 
instrukcí  skoku,  ale  speciální  instrukcí  návratu  z podprogramu  (obvykle  označované  RTS  – 
ReTurn  from  Subrutine).  Mikroprocesory  obsahují  dva  typy  instrukcí  pro  podporu  práce 
s podprogramy: volání podprogramu a návrat z podprogramu. 

Témata, do kterých materiál patří