Mikroprocesory - Skripta

Paměť: 

Data a 

instrukce 

CPU 

Adresová sběrnice 

Datová sběrnice 

Datová s. PP 

Datová s. PD 

Řídicí sběrnice 

Adresová s. PP 

Paměť 

Programu 

(instr. a data) 

CPU 

Paměť 

Dat 

(pouze data) 

Cache 

instrukcí 

Paměť 

Dat 

(pouze data) 

Datová s. PD 

CPU 

Adresová s. PP 

Datová s. PP 

Paměť 

Programu 

(instrukce) 

Řídicí s. PD 

Řídicí s. PD 

Řídicí s. PP 

Řídicí s. PP 

Adresová s. PD 

Adresová s. PD 

Mikroprocesory 

27 

Sledujeme-li  výskyt  instrukcí  v programu  (počítáme  kolikrát  je  daná  instrukce 

v programu  napsána),  dostaneme  statickou  četnost  výskytu  instrukcí.  Statická  četnost 
výskytu instrukcí však nic nevypovídá o tom, kolikrát procesor určitou instrukci použije během 
provádění programu. To určuje dynamická četnost výskytu instrukcí. Rozdíl mezi statickou 
a dynamickou četností výskytu instrukcí si objasníme na krátkém úseku programu: 

LDX #10  ; do index registru X se uloží konstanta 10 

LOOP: 

DEX  

; snížení obsahu registru X o 1 

BNE LOOP 

; skok na návěští LOOP, pokud nebylo X dekrementováno na 0  

Každá  instrukce  (LDX,  DEX  i  BNE)  je  v programu  zapsána  pouze  jednou.  Statická 

četnost výskytu každé instrukce je tedy 1. Ovšem při provádění programu se instrukce LDX 
provede pouze jednou, ale instrukce DEX a BNE se obě provedou 10 krát. Dynamická četnost 
výskytu instrukce LDX je tedy 1, instrukce DEX je 10 a instrukce BNE je také 10. 

Cykly  jsou  v reálných  programech  používány  velmi  často.  Rovněž  podprogramy  jsou 

volány opakovaně. Dospělo se k empirickému poznatku, že v programech je zřejmá tendence 
používat  znovu  ty  instrukce  (a  ta  data),  které  již  byly  jednou  nebo  vícekrát  použity.  Velmi 
zhruba  platí,  že  procesor  stráví  90%  svého  času  prováděním  pouze  10%  ze  všech  instrukcí 
programu.