BEL2_učitelský-sešit-B

stejnosměrného pracovního bodu, pro který pak program provede linearizaci modelů všech prvků. 
V takto linearizovaném obvodě se pak počítají komplexní hodnoty napětí a proudů v zadaném rozsahu 
kmitočtu střídavých nezávislých zdrojů. Tato analýza tedy předpokládá malosignálové podmínky, 
nepostihuje nijak nelinearitu prvků. Spolu se střídavou analýzou je možné analyzovat šumové poměry 
v obvodu. 

  Analýza přechodných dějů (Transient) – analýza obvodů v časové oblasti. Zjišťuje se časový průběh 

napětí a proudů v obvodu, s respektováním možných nenulových počátečních podmínek. V rámci 
přechodové analýzy lze provést Fourierovu analýzu a zjistit tak spektrum a zkreslení sledovaného 
napětí/proudu. 

U všech analýz je možné provádět rozmítání, tedy změnu hodnot obvodových prvků, napětí a proudů zdrojů. 
Hodnoty lze rozmítat lineárně, logaritmicky, případně přes výčet hodnot. Rovněž lze simulovat závislost obvodu 
na okolní teplotě. Ve všech případech jsou výsledkem násobné simulace, z jejichž grafické reprezentace lze 
vysledovat závislost sledovaných výstupů na rozmítaném parametru. 
Ke speciálním druhům analýz patří: 

  Analýza Monte Carlo – při několikanásobném spouštění simulace náhodně  mění hodnoty parametrů 

všech modelů, u kterých byla zadána tolerance hodnot. 

  Citlivostní analýza (Sensitivity) –zjistí citlivost zvolené obvodové veličiny na změnu parametrů 

obvodových prvků. 

Tyto analýzy slouží například k nalezení klíčových prvků, na kterých závisí požadované chování celého obvodu. 

Výhody 

  Není třeba realizovat prototyp obvodu, což šetří  čas i náklady (zvláště výrazné to je u návrhu 

integrovaných obvodů). 

  Je možné sledovat průběhy napětí a proudů i v takových bodech, kde by fyzické měření nebylo možné 

vůbec, nebo by bylo obtížné. Navíc není třeba vlastnit příslušné, mnohdy velmi nákladné, měřicí 
přístroje. 

Nevýhody 

  Simulační programy pracují pouze s modely prvků, které nemohou postihnout veškeré jevy probíhající 

v reálné součástce. Věrohodnost výsledků simulace se odvíjí od přesnosti použitých modelů součástek. 
Tvorba kvalitních modelů odpovídajících reálným prvkům patří k nejsložitějším problémům simulace.