BHWS_skripta

24 

FEKT Vysokého učení technického v Brně 

hlavičky  a  zápis  příslušných  informací  do  kontextu  paketu.  Tato  část  kontextu  může 
obsahovat  např.  IP  adresy  odesílatele  a  zdroje,  identifikátor  třídy  služeb,  typ,  zdrojový  a 
cílový port transportního protokolu, atd. Tím je paket připraven na vyhledávání požadovaného 
výstupu. 

Obr. 2.18 Proces zpracování příchozího paketu 

Obr. 2.19 Kontext paketu 

Hardware počítačových sítí 

25 

Krok 2 

Předzpracovaný  paket  a  jeho  kontext  jsou  předány  ze  síťového  rozhraní  do  bloku 

přepojování. 

Krok 3 

Blok  přepojování  zpracuje  zvlášť  kontext  a  obsah  paketu.  Na  základě  informací  z 

kontextu  je  spuštěno  prohledávání  přepojovací  tabulky  pro  nalezení  vhodného  výstupního 
portu.  Identifikátor  nalezeného  výstupního  portu  je  následně  uložen  do  kontextu  paketu. 
Během  zpracování  kontextu  paketu  je  samotný  paket  dočasně  pozdržen  ve  vyrovnávací 
paměti rozhraní.  

Krok 4 

Po  nalezení  vhodného  výstupního  portu  je  kontext  ještě  rozšířen  o  adresu,  na  které  je 

uložen  daný  paketu  ve  vyrovnávací  paměti  a  tento  kontext  je  zaslán  základní  desce.  Podle 
informací  z kontextu,  spojovací  pole  na  základní  desce  zjistí,  na  který  výstup  má  přenést 
paket.  Podle  aktuálního  stavu  požadavků  na  přenos  pak  spojovací  pole  naplánuje  přepojení 
datové jednotky na požadovaný výstup směrovače. V rámci plánování lze zohlednit i prioritu 
paketu  a  zajistit  rychlejší  přepojení  pro  datové  jednotky  s vysokou  prioritou.  Jak  je  vidět, 
zpracování paketu se provádí pouze na základě informací z kontextu paketu. Tento postup má 
výhodu v tom, že nevyžaduje přenos celého paketu, tj. velkého objemu dat a navíc kontext má 
pevnou délku, která výrazně zjednoduší synchronizaci jednotlivých procesů.