BVKS_005_Šířka_pásma

2 

vzdálenosti  nebo  intemodulační  přeslechy.  Právě  tyto  přeslechy  spolu  s kombinací  překrývání 
nosných sinusových frekvencí, mohou vést až ke ztrátě informace. Následkem výše uvedených 
důvodů je poté na demodulátoru v přijímači nemožné obnovit původní informaci. 
 
Zopakujme si, že digitální signál lze rozložit na mnoho sinusovek. Pokud není šířka pásma média 
dostatečná, jsou některé sinusovky oslabeny a jiné mohou být úplně ztraceny, což může vést až 
k nemožnosti příchozí signál správně detekovat. Kanál jako filtr také posouvá fázi a to u různých 
harmonických různě, což je další negativní skutečnost (obr.1).   
 

a) 

b) 

 
Obr.1: Digitální signál 1 0 1 po odfiltrování všech harmonických až na dvě (a) 
            Jedna ze sinusovek je navíc posunuta o 40 stupňů 

 
Tato úloha slouží k demonstraci omezení šířky pásma na příkladu PCM (Pulse Code Modulation). 
Aby úloha reprezentovala skutečnou situaci, je třeba si zopakovat, co je to PCM. První činností je 
vzorkování  podle  vzorkovacího  (Shannon-Kotělnikova)  teorému.  Při  PCM  2.  druhu  je  vzorek 
odebírán po velmi krátný interval a šířka tohoto vzorku se limitně blíží k nule a poté je odebraná 
úroveň  podržena  na  dostatečnou  délku  nutnou  ke  správnému  zakódování.  Druhou  činností  je 
kvantování a třetí kódování. Při kvantování je vzorek přiřazen nejbližší kvantovací hladině a její 
kód je posléze vyslán dále. Rozdíl mezi zakódovanou hladinou a skutečnou velikostí vzorku se 
nazývá kvantizační zkreslení. Lze tedy tvrdit, že čím více úrovní kódových hladin, tím přesnější 
máme kodér i dekodér, za což platíme větším počtem bitů nutných k zakódování.