Teorie a zadání příkladu - cvičení č. 2 - Klasifikace nákladů

Lze využít pro

• zjištění přínosů jednotlivých výrobků pro (na) rentabilitu,

• optimalizaci výrobního programu,

• rozhodnutí nakoupit nebo vyrobit sám,

• rozhodnutí najmout nebo postavit,

• rozhodnutí o zařazení nebo vyřazení výrobních kapacit.

Vývoj (chování) nákladů charakterizují nákladové funkce.

2.3 Variabilní a fixní náklady

V závislosti na objemu prováděných výkonů se rozeznávají:

• Náklady variabilní, které se mění v závislosti na objemu produkce. Patří sem jednicové náklady a část režijních nákladů (předpoklad - lineární vývoj nákladů)

• Podproporcionální náklady při stoupajícím objemu se zvyšují, ale pomalejším tempem než objem výkonů, každy vklad na další jednotku objemu je nižší.

• Proporcionální náklady se v celkové výši mění s objemem výkonů přímo úměrně, další vklad na další jednotku objemu je stále stejný.

• Nadproporcionální náklady se v celkové výši mění se změnou objemu výkonů rychlejším tempem, každý vklad na další jednotku objemu je vyšší.

• Náklady fixní, které zůstávají v určitém intervalu produkce neměnné. Patří sem velká část režií, např.odpisy, mzdy správních a technicko-hospodářských pracovníků, nájemné,úroky z půjček, leasingové poplatky apod.

Fixní náklady slouží pro řízení hospodárnosti a vedou k využití dané kapacity - kapacitní náklady. Hospodárnost daného procesu vykazuje stoupající úroveň, což je důsledek efektu z degrese fixních nákladů. Postupné snižování průměrných nákladů vlivem efektu označujeme jako relativní úsporu nákladů.

Tuto úsporu vypočteme podle vzorce:

U = FN x (k – 1)

kde:

U – relativní úspora fixních nákladů v Kč

FN – fixní náklady v Kč

k – koeficient růstu objemu výroby

Fixní a variabilní náklady

kde:

celkové náklady .......... CN

variabilní náklady ........ VN

objem výroby v naturáliích ........... q

objem výroby v korunách ............ Q

Výpočet celkových nákladů

CN = VN + b . q

kde:

CN - celkové náklady

VN - celkové náklady

q - objem výroby

b - variabilní náklady na jednotku produkce

Volné fixní náklady jsou vyjádřeny možností zvýšit objem výroby tak, aby nedošlo ke skoku fixních nákladů, max. rostly jen variabilní náklady (např. nevyužité kapacity)

Metody klasifikace nákladových funkcí

• proporcionální y = a + bx

• nadproporcionální y = a + bx + cx2

(upraveno: CN = FN + bq + cq2 )

• podproporcionální y = a + bx - cx2

kde:

y - celkové náklady (CN)

x - objem produkce (q, Q)

a - odhad fixních nákladů (FN)

b,c - variabilní náklady na jednotku produkce

Stanovení průběhu nákladové funkce podle metod:

• klasifikační analýza – rozdělení jednotlivých nákladů na fixní a variabilní,

• metoda dvou období – vezmeme údaje za dvě období s lišícím se objemem výroby, bez mimořádných výkyvů (povodně, zemětřesení, požár, ...). Pokud nedošlo ke změně fixních nákladů = všechny změny nákladů variabilních.

• metoda regresní a korelační analýzy