Otázka 11 - Ekonomická teorie

1. Neoklasická ekonomie

Neoklasická ekonomie je jedním ze dvou směrů současné ekonomie hlavního proudu. Druhým směrem jsou školy soustředěné kolem Keynesiánství, zejména neokeynesiánství a postkeynesiánství. Neoklasická ekonomie je takto nazývána proto, že některými předpoklady a východisky navazuje na původní Klasickou ekonomii, ovšem zároveň jí překonává zapojením nových myšlenek a nástrojů ekonomické analýzy.

Předpoklady a metody

Základním předpokladem neoklasické ekonomie jsou trhy, které se samy automaticky čistí a spějí k rovnováze. Neoklasičtí ekonomové jsou odpůrci státních zásahů a stoupenci koncepce "laissez-faire". Případné nerovnováhy v ekonomice chápou jako důsledky určitých rigidit způsobených opět zejména státní regulací.Základní metodou je pozitivizmus, tedy snaha popsat a vysvětlit jevy bez morálních nebo etických soudů. Neoklasická ekonomie rovněž odstartovala široké zapojení matematických nástrojů v ekonomii, zejména nástrojů diferenciálního počtu a rovněž grafů.

1. Cambridgeská škola

Cambridgeská ekonomická škola je školou ekonomického myšlení, jejíž základy položil Alfred Marshall. Byl zakladatelem a zároveň osobností tak výraznou, že ostatní příslušníci této školy převzali způsob jeho ekonomické analýzy. Důležitým znakem školy byla snaha uchovat myšlenky anglických klasiků, například Adama Smithe. Výrazný byl její zájem o ekonomickou rovnováhu a o ekonomický blahobyt.

Od Lausanské školy se lišila v chápání všeobecné rovnováhy trhů. Cambridgeská škola používala metodu dílčí rovnováhy trhu: zkoumala poptávku, nabídku a rovnováhu určitého trhu za předpokladu, že na všech ostatních trzích nepřichází k žádným změnám. Tento pohled byl značně zjednodušen, ale do dnešních dnů přetrval a používá se v mikroekonomii.

1. Keynesiánství

Keynesiánství, keynesovství či Keynesova ekonomie je ekonomický směr, jemuž položil základy britský ekonom John Maynard Keynes, profesor ekonomie na Cambridgeské univerzitě. Cambridgeská ekonomická škola byla tehdy jednou z nejvýznamnějších ekonomických doktrín na světě, jejímu největšímu rozvoji přispěly kapacity jako Alfred Marshall (jeden ze tří účastníků tzv. marginalistické revoluce v ekonomii) a Arthur Cecil Pigou (autor teorie tzv. reálných peněžních zůstatků – také nazývaný Pigouův efekt a také teorií externalit).

Příčiny vzniku keynesiánství

Nejvýznamnější knihou keynesiánců je kniha Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz vydaná v roce 1936. Kniha byla reakcí na velkou hospodářskou krizi z přelomu dvacátých a třicátých let 20. století. Ekonomie do té doby obecně věřila, že pokud není volný trh deformován státními zásahy, při jakékoliv změně v prostředí se tržní podmínky automaticky přizpůsobí dlouhodobě nejefektivnějšímu trendu. Krize však zasadila ránu neoklasické ekonomii (která byla tehdy uznávaná jako ekonomie hlavního proudu).