Otázka 11 - Ekonomická teorie

Ekonomům Chicagské školy jsou charakteristické víra ve volný trh, metodologický pozitivizmus a empirické testování.

Vývoj

Chicagská škola se vyvíjela v 3 etapách:

• 30-léta 20. století jako etapa vzniku školy,

• 40 - 50 roky jsou charakteristické jako "období bezvládí"

• od 50-tých let až po současnost je období charakteristické jako období všeobecného uznání Chicagské školy.

Označení Chicagská škola bylo poprvé použito 50. letech na označení ekonomů, kteří vyučovali na Ekonomické katedře Chicagské univerzity ("Economics Department at the University of Chicago"). Tito ekonomové se často setkávali a vedly společné diskuse, které pomohly vytvořit jednotný pohled na ekonomické otázky založený na cenové teorii. Pracovníci působící na katedře získali celkem 10 Nobelových cen (přesněji "Cena Švédské národní banky za ekonomii na památku Alfreda Nobela"), což je přibližně pětina všech udělených cen.

Frank Hyneman Knight (7. listopadu 1885 - 15. dubna 1972) byl americký ekonom, považovaný za zakladatele chicagské školy ekonomie. Zabýval se teorií rizika v ekonomii, teorií kapitálu, mikroekonomií i makroekonomií a sociálněvědní metodologií. Velkou část svých spisů věnoval sociálně filozofickým tématům jako rovnost, svoboda, demokracie, spravedlnost, etika a sociální reformy.

Milton Friedman

Studoval matematiku na Rutgers University a později ekonomii na univerzitě v Chicagu. V roce 1935 pracoval ve Washingtonu na přípravě rozsáhlé studie o rozpočtech spotřebitelů. V letech 1941–1943 pracoval na ministerstvu financí, kde se zabýval daňovou politikou válečného období, pracoval jako matematický statistik, věnoval se problémům návrhů zbraní, experimentům v metalurgii a válečné taktice. Na podzim roku 1950 pracoval jako konzultant agentury vlády Spojených států, která realizovala plnění Marshallova plánu. V letech 1946-1977 byl profesorem ekonomie na Chicagské univerzitě. Byl poradcem B. Goldwatera a R. Nixona.

Zabýval se příčinami inflace, problematikou růstu mezd a cen. K nejvýznamnějším patří jeho studie o důležitosti peněz při vysvětlování inflace a jeho studie zabývající se časovými zpožděními ve všech typech hospodářské politiky. Vycházel z kvantitativní teorie peněz. Bojoval proti "sociálnímu státu", rozhazovačné fiskální politice a vysokým daním. Jako nástroj udržení měnové stability prosazoval monetární politiku skrze regulaci množství peněz. Byl tak nejvýznamnějším představitelem monetarismu a Chicagské školy, spolu s Friedrichem Hayekem zaníceným liberálem.

Odhalil neplatnost Phillipsovy křivky (závislost nezaměstnanosti a inflace, za cenu inflace tedy nelze snížit nezaměstnanost): Ta podle něj platí jen v krátkém období, v dlouhém období je Phillipsova křivka ustálena na přirozené nezaměstnanosti. Nobelovu cenu za ekonomii získal v roce 1976 za výsledky v oblasti analýzy spotřeby, historie a teorie peněz a za předvedení složitosti stabilizační politiky.