Otázka 19 - Fiskální politika

Okruh: EKONOMIE

19. Fiskální politika, viditelná ruka státu, keynesiánská hospodářská politika, efekt vytěsňování, Lafferova křivka, racionální očekávání a neúčinnost hospodářské politiky.

Fiskální politika

Fiskální, nebo-li rozpočtová (systém zdanění a vládních výdajů) politika je jeden z nástrojů hospodářské politiky státu. Ovlivňuje úroveň důchodů a tím i spotřebu. Může vytvořit pobídky pro investice atd.

Cílem hospodářské politiky státu je vysoká úroveň a rychlý růst produktu a spotřeby (ekonomický růst), zaměstnanost, stabilita cenové úrovně (inflace) a ekonomická aktivita země se zahraničím (obchodní bilance). Dalšími nástroji hospodářské politiky je monetární politika (regulace peněz v oběhu,..), vnější obchodní a měnová politika (systém cel, kvót, smlouvy, dohody v zahraničním obchodu,..) a důchodová politika (kombinace fiskální a monetární politiky, zaměřeno na ovlivnění inflace, zásahy směřované na trhy práce a peněz).

Ve středu pozornosti fiskální politiky je především státní rozpočet – centralizovaný peněžní (finanční) fond, se kterým hospodaří stát.

Příjmy státního rozpočtu:

Daně - přímé (daně z příjmu PO, FO, majetkové - dědická, darovací, z převodu nemovitostí, silniční,…)

- nepřímé (univerzální -DPH, selektivní, spotřební daně, příp. ekologická daň)

Dalšími příjmy jsou cla za zboží, které je vyvezeno nebo dovezeno, daně a poplatky sociálního a nemocenského pojištění (nemocenské, starobní pojištění, pojištění v nezaměstnanosti.. – tyto odvody většinou vytváří specializované fondy, nesmí být použity k jiným účelům), poplatky za soudní či úřední služby, dotace z EU (Evropské fondy), prodej státního majetku, nebo státních dluhopisů, …

Výdaje státního rozpočtu:

Transferové výdaje – obyvatelstvu (soc.dávky, podpory v nezaměstnanosti, výplaty starobních, invalidních důchodů), firmám (dotace)

Reálné výdaje – výdaje na státní správu, školství, zdravotnictví, bezpečnost a armádu, sociální zabezpečení,…

Dalšími výdaji jsou nákup zboží a služeb, poplatky do EU, nebo splácení státního dluhu. Výdaje státního rozpočtu můžeme také rozdělit na mandatorní – povinné, které stát musí investovat ze zákona (dávky soc. zabezpečení, státní příspěvky atd., ale i kurzové ztráty při správě státního dluhu apod.), kvazimandatorní (výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti, armádu, zahraniční pomoc, mzdy zaměstnanců veřejného sektoru,..) a na nemandatorní - ostatní, které nemusí, ale chce realizovat (podle aktuální hospodářské politiky vlády).

Druhy rozpočtu:

Vyrovnaný (příjmy = výdaje), přebytkový (příjmy > výdaje), deficitní/schodkový (příjmy < výdaje).

Získává peníze: stát vydává státní dluhopisy, bere si dlouhodobé úvěry