Otázka 10 - Trh výrobních faktorů

Spotřebitel rozdělí prostředky, které získal příjmem, na spotřebu současnou C0 a na budoucí C1 (úspory). Subjekt se rozhoduje o spotřebě jednoho statku ve dvou obdobích – podobné volbě mezi dvěma statky, které je možné také kombinovat => lze řešit pomocí indiferenčních křivek, které jsou obrazem funkce užitku dvou druhů statků U = f (C0, C1).

Při rozhodování je spotřebitel ovlivněn svým příjmem, což můžeme zohlednit linií tržních příležitostí – udává kombinace podílů statku C určených pro okamžitou C0 a budoucí spotřebu C1, které je možné získat při dané výši příjmu spotřebitele a při dané výši ceny statku.

Optimum spotřebitele můžeme určit pomocí linie tržních příležitostí a indiferenčních křivek. Jejich průsečík udává optimální rozložení statku na části k okamžité a budoucí spotřebě za daného příjmu spotřebitele, dané ceny statku a dané velikosti reálné úrokové míry.

Optimum spotřebitele v čase

Investiční rozhodování

Vlastník prostředků, které nespotřebuje okamžitě, má více možností ke zvýšení jejich užitku oproti předchozímu. Subjekt může ze svých příjmů získávat statek v množství C, k uspokojení okamžitých potřeb si ponechá část C0 a část C1 investuje do výroby. Jeho cílem je opět získání většího množství statku, ale navýšení chce zajistit výrobou.

Investiční rozhodnutí při neexistenci kapitálového trhu

Křivka investičních příležitostí je obvykle konkávní k počátku grafu, což je důsledek zákona klesajících výnosů z investování.

Optimum investic do výroby se dá zjistit opět konfrontací křivky investičních příležitostí s indiferenčními křivkami.

Další možností, jak rozmnožit prostředky připadající na nákup statků nespotřebovaných okamžitě, je investování na kapitálovém trhu (dokonale konkurenčním). Pro představu jsou daným statkem peníze v hotovosti, které svěříme specializované osobě k rozmnožení. Jedná se tedy o variantu zhodnocení pomocí úroků z vkladu. Subjekt operující na kapitálovém trhu může vystupovat nejen v roli věřitele, ale i dlužníka.

Optimalizace finančních investic: Princip rovnosti vnitřního výnosového procenta a reálné úrokové míry, pokud se pohybujeme na trhu s dokonalou konkurencí. Optimální je tedy taková investice na kapitálovém trhu, při které investor dosahuje výnosu, jaký by získal v úrokové formě.

Zdroj:

LUŇÁČEK, J.; BENEŠ, J. Mikroekonomie. Brno : Cerm, 2006. 207 s. ISBN 80-214-3293-4.