Teorie oše- otázka 2

- to vyplývá z osobnostních i individuálně odlišných rysů zaměstnanců, vnějších
pravidel a podmínek, které jejich pracovní jednání ovlivňují

- dále může být vyvolán systematickými a cílevědomě orientovanými aktivitami
řídících pracovníků organizace, kam patří jasná představa o základních
obrysech budoucí organizace, postupná realizace představy do konkrétních
opatření, formování zásad podnikové kultury a její přenos zaměstnancům

- organizační struktura vychází z potřeb organizační činnosti

- jejím výsledkem je návrh struktury organizace, musí respektovat základní
vztah mezi řízením a organizační strukturou, vytváří potřebné předpoklady pro
žádoucí průběh řízení

Druhy organizační struktury:

1) hierarchický model

• koncentrace působností a rozhodovacích pravomocí u vyšších stupňů řízení

• důraz na vertikální organizační a rozhodovací strukturu

• vysoká dělba práce spojená se specializací pracovníků v dílčích oborech formalizace pracovních postupů a oprávnění

Výhody : přesně regulovaná dělba práce, stabilita pracovních vztahů, stálost
systému a kontinuita pracovních postupů a rozhodování, jasně určená
práva a povinnosti zaměstnanců na konkrétních pracovních pozicích,
předpisy vyjádřená formalizace rozhodovacích procesů – zjednodušení
a urychlení rozhodování (především ve standardních situacích)

Nedostatky: nízký stupeň přizpůsobení se měnícím se podmínkám
skutečnostem, vznikají malé, vysoce specializované útvary či úřady,
možné konflikty mezi specialisty na danou problematiku a osobami,
které jsou pověřeny formálním rozhodováním, ztížená mezioborová
a regionální spolupráce, přetížení rozhodovacích orgánů či jedinců,
nebezpečí upřednostňování krátkodobého rozhodování před
komplexním (strategickým) řešením, obtížně dosažitelné je
komplexní řešení problémů

Varianty hierarchického modelu:

1) liniové

- první vývojový typ

- jasně patrná hierarchie, přesně daný vztah nadřízených a podřízených

- jednoznačné kompetence a pravomoci

2) štábní

- mají poradní funkci pro kvalifikované rozhodování

- podpůrná jednotka v organizaci

- pracovníci štábní jednotky jsou specialisté v oboru

3) funkční

- základní forma

- je kladen důraz na odbornost

- efektivní využívání zdrojů, odborný vývoj dovedností, dokonalejší organizace

4) liniově- štábní

- kombinace liniového a funkčního typu

- delegování určitých pravomocí na jednotky se štábním charakterem

- důraz je kladen na komplexní zajištění úkolu

5) maticové

- výchozí je liniově- štábní model doplněn o další týmy

- členové týmu jsou podřízení vedoucímu týmu i odboru

- výhodný model při krátkodobém problému

2) participační model

- pracovníci mají větší prostor pro samostatné jednání

- prosazován kvůly lepšímu využití výkonu pracovníka