Teorie oše- otázka 2

- tento metodický pokyn se týká i pracovníků, kteří přerušili výkon povolání
nebo přecházejí na jiné pracoviště

Adaptační proces:

- je proces začlenění nově nastupujícího nelékařského zdravotnického
pracovníka, má usnadnit období zapracování v novém pracovním prostředí,
orientaci a seznámení se s novou prací

- má za úkol vytvořit vztahy ke spolupracovníkům včetně vztahů k nadřízeným a
podřízeným a pochopit styl a organizaci práce

- v neposlední řadě zahajuje formování pocitu zodpovědnosti, samostatnosti a
sounáležitosti k zaměstnavateli

- v průběhu by si nelékařský pracovník měl ověřit soubor základních znalostí a
získat zkušenosti pro výkon práce

- v celém období probíhá hodnocení

- cílem adaptačního procesu je poznat, prověřit, zhodnotit, popřípadě doplnit,
prohloubit a rozšířit schopnosti, znalosti a dovednosti nelékařských
zdravotnických pracovníků při uplatňování jejich teoretických vědomostí a
praktických dovedností v praxi a nalezení nejvhodnějšího uplatnění

Adaptační proces absolvuje:
* nelékařský zdravotnický pracovník, který nastupuje po získání odborné
způsobilosti podle zákona č. 96/2004 Sb.,
* nelékařský zdravotnický pracovník, který přerušil výkon povolání na dobu
delší než 2 roky,
* nelékařský zdravotnický pracovník, který přechází na jiné pracoviště
zdravotnického zařízení a charakter jeho nové práce se výrazně liší.

Délka adaptačního procesu:
* adaptační proces účastníků adaptačního procesu/absolventů obvykle v období
3 až 12 měsíců po nástupu,
* adaptační proces účastníků, kteří přerušili výkon povolání na dobu delší než
2 roky nebo přecházejí na jiné pracoviště zdravotnického zařízení a charakter
jejich nové práce se výrazně liší a probíhá obvykle v období 2 až 6 měsíců po
nástupu, přičemž délka adaptačního procesu je závislá na znalostech,
dovednostech a schopnostech konkrétního účastníka adaptačního procesu

- adaptační proces je ukončen závěrečným pohovorem za přítomnosti vedoucího
pracovníka a školícího pracovníka

c)

Organizační kultura a její význam v organizaci. Budování a řízení týmů- primární a sekundární týmy.

- organizační kultura je soubor sdílených názorů a uznávaných pravidel chování
pracovníků uvnitř organizace a způsob jejich prezentace vůči vnějšímu okolí

- souhrn zvyklostí, symbolů, rituálů a ceremonií ale také zásad, norem, přístupů
a hodnot v organizaci

- organizační kultura je pojem zastřešující přesvědčení, normy, hodnoty a
chování, které sdílejí jedinci v konkrétní organizaci

- skupinový fenomén, který vzniká zkušeností

- 2 přístupy: kultura je něco, čím podnik je

kultura je něco, co organizace má

- vznik může být vyvolán spontánním a přirozeným jednáním zaměstnanců
organizace