EKOLOGI - základní text

rybníce,  značených  i  naznačených,  by  tedy  měl  být  poměr  počtu  označených  v  rybníce  (M)  k 

celkovému počtu ryb v rybníce (N), tedy M/N, stejný v jakékoli podmnožině ryb. Po nějaké době tedy 

uděláme další odběr n-jedinců a  v tomto vzorku zjistíme x-značených jedinců. V odebraném  vzorku 
by  tedy 

měl  být  tedy  poměr  značených  jedinců  ke  všem  (x/n) stejný  jako  tentýž  poměr  v celém 

rybníku (M/N), tedy: x/n=M/N.  Odtud: 
x=nM/N 

a  celkový  počet  ryb  v rybníce je 

tedy: N=nM/x.  

Při  porovnávání  populačních  hustot 

různých  organizmů  si  všimneme  velkých 

rozdílů:  tak  např.  populace  bakterií  v půdě 

může dosáhnout  hustot 109 buněk  v 1 cm3, 

u  velkých  savců  často  zjistíme  i  méně  než 
jednoho  jedince na 1 km

2. Na první pohled 

je 

pokles  populační  hustoty  s rostoucí 

tělesnou  velikostí  organizmů  zřejmý  a 
souvisí s 

množstvím  zdrojů  potřebných 

k 

udržení,  růstu  a  rozmnožování, ale nás 

může  zajímat,  do  jaké  míry  je  tento  vztah 

přesný a zda se z této závislosti některé organizmy nevymykají. A tak R. PETERS A K. WASSENBERG 

(1983)  zjišťovali  závislost  velikosti  těla  a  populační  hustoty  u  řady 

živočichů  od  suchozemských  bezobratlých,  přes  vodní bezobratlé, 
poikolitermní obratlovce až po savce a  ptáky. Výsledek je zobraze n 
na obr. 7.20. Z 

něj vidíme, že z překvapivě těsné závislosti (nepřímé 

úměry)  se  poněkud  vymykají  ptáci,  kteří  vykazují  v průměru  nižší