EKOLOGI - základní text

rozčlenění obývaného území  na části pro populaci obyvatelné a  na části  neobyvatelné, která může 
vyplývat z 

přírodních  narušení  (disturbancí)  nebo  z  aktivit  člověka),  a  také  jak  struktura  populací 

ovlivní 

působení  parazitů,  nemocí  apod.  Znalost  takových  vlastností  populací  jako  jsou  rychlosti 

produkce  potomstva  a  pravděpodobnost  úmrtí  v různých  věkových  třídách,  nám  umožní  předvídat 

změny populací v čase. 

Ge

ografické rozšíření místních populací a tím i druhů a je určeno rozmístěním vhodných 

stanovišť 

Rozšíření  nějakého druhu  je dáno rozsahem podmínek  a dostupností  zdrojů,  v jejichž rámci 

mohou  jedinci přežít. To se nazývá ekologická valence (ecological range). Jak jsme  viděli  v první 

části textu, organizmy vyvinuly mechanizmy fyziologických, anatomických a behaviorálních adaptací, 
které 

je přizpůsobuje k časově a prostorově proměnnému prostředí. Dokážou tedy regulovat tělesnou 

teplotu, obsah vody a solí, získá

vat potravu apod. Ale tyto mechanizmy mají u konkrétních organizmů 

svoje  omezení.  Zatímco  na  Zemi  je  jen  málo  prostředí  zcela  bez  života,  žádný  konkrétné  druh 

nedokáže  tolerovat  úplné  rozpětí  podmínek  na  Zemi.  Zkrátka  pro  některé  organizmy  jsou  některá 
pro

středí příliš suchá, příliš horká, příliš chladná či jiným způsobem nevhodná k obývání. Zdá se, že 

metabolické náklady na 

přizpůsobení k příliš nevhodným podmínkám jsou natolik velké (zabírají tak 

velkou  část  jejich  energetického  “rozpočtu“), že nejsou slučitelné  s ostatními  potřebami  (na  růst, 
zachování, rozmnožování). Jak vidíme ze souboru  „energie  a  živiny