EKOLOGI - základní text

fixována

.  Další  variabilita  ve  frekvencích  fixovaných  alel  je  tedy  nemožná,  dokud  nějaká  mutace 

nevnese do populace novou alelu. 

Rychlost fixace alel je nepřímo úměrná velikosti populace. Proto 

klesá genetická variabilita rychleji v malých populacích než ve velkých. 

Tak např. je-li nositelem určité 

alely polovina populace a ta má 10  jedinců, je možné, že  všech 5  jejích  nositelů  náhodně  zahyne, 

ovšem stejný jev je  vysoce  nepravděpodobný  u populace s 1000 jedinci. Obdobně, když  z velké a 
genetick

y  diverzní  populace  vycestuje  několik  málo  jedinců  do  nového  prostředí  (např.  na  nějaký 

ostrov), tak takováto skupina „

zakladatelů“ má obvykle podstatně nižší celkovou genetickou variabilitu 

než  měla  jejich  původní  populace.  Populace  vzniklá  ze  zakladatelů  potom bude geneticky užší a 

tomuto  jevu  se  říká  zakladatelský efekt  (founder event). Velmi nízkou genetickou variabilitu mají 

také  populace,  které  prošly  tzv.  populačním  úzkým hrdlem  (population  bottleneck),  tj.  určitá  doba 
existence velmi malé populace, jejímž výsledkem je ztráta genetické variability genetickým griftem a 
inbreedingem. K 

tomu  došlo  zřejmě  u  gepardů  ve  východní  Africe,  kteří  prakticky  nevykazují 

genetickou  variabilitu.  Vzhledem  k  působení  zakladatelského  efektu  a  úzkého  hrdla  může  dojít 
k 

domu,  že  fragmentace  přirozených  populací  do  malých  (sub)populací  může  podstatně  omezit 

evoluční reakce každé subpopulace na selekční tlaky měnícího se prostředí (tyto malé subpopulace