PEDAGOGIKA

1.  Pedagogika – charakteristika, předmět pedagogiky, struktura, vazby s ostatními 

vědami  
Pedagogika  je  věda,  která  zkoumá  výchovu  a  vzdělávání.  V odborném  významu:  „věda  a 
výzkum  zabývající  se  vzděláváním  a  výchovou  v nejrůznějších  sférách  života  společnosti“. 
Pedagogika je teoretická i praktická. Obsahuje popis a vysvětlení pedagogických jevů, návody 
jak posupovat v praxi (popis vyučovacích metod). Studuje a sleduje vývoj školství, výchovy a 
vzdělávání v zahraničí a ve spolupráci s dalšími vědními disciplínami formuluje nové vývojové 
trendy pro různé oblasti výchovy a vzdělávání. 
Slovo  pedagogika  pochází  z  řeckého  paidagógos  (pais:  chlapec,  ágein:  vést,  doprovázet) 
Paidagogos byl domácí otrok, který doprovázel syna (dívky nebyly veřejně vzdělávány) na cvičení 
a do školy. Prvním profesorem byl Gustav Adolf Lindner v 19. století na České Karlově univerzitě.  
 
Předmět pedagogiky Předmětem pedagogiky je edukace – výchova a vzdělávání; předmětem pedagogiky jakožto 
vědy je edukační realita, edukační procesy a edukační konstrukty. 
Výchovu  chápeme  jako  záměrné  působení  na  rozvoj  osobnosti  jedince  s cílem  dosáhnout 
pozitivní  změny  v jejím  vývoji.  Jedná  se  o  záměrné  vytváření  a  ovlivňování  podmínek 
umožňujících  optimální  rozvoj  jedince.  Vzdělávání  je  celoživotní  proces.  Výsledkem  je 
vzdělání.  
Pedagogika jako věda má za úkol především popsat pedagogické jevy a klasifikovat je podle 
různých kritérií. Jde o popis jevů minulých i současných protože sociální jevy je třeba zkoumat 
v  historickém  kontextu.  Významným  krokem  je  srovnávání,  vyhodnocování  a  zobecňování 
pedagogických  jevů  –  formulace  výchovných  cílů,  výchovných  principů,  výchovných  forem, 
metody a prostředků. 
 
Vazby na další vědy Pedagogika  patří  k vědám  reálným,  kulturním  a  sociálním.  Jedná  se  o  vědu  sociální  (dle 
rozdělení klasifikace věd podle A. Comte).  
Pedagogika a filozofie Spojitost pedagogiky s filozofií dokazuje samotný fakt, že se pedagogika po dlouhé období až 
do novověku rozvíjela v rámci filozofie. Hraniční disciplínou mezi pedagogikou a filozofií je 
filozofie výchovy. Řeší zejména otázku pojetí člověka a determinaci jeho rozvoje. 
Pedagogika a psychologie Společný  objekt  –  poznávání  a  formování  osobnosti  člověka.  Psychologie  napomáhá 
pedagogice  lépe  poznávat  vychovávaného,  umožňuje  jí  optimalizovat  záměrné  vlivy  na 
vychovávaný subjekt. Hraniční disciplínou mezi pedagogikou a psychologií je pedagogická 
psychologie.  Zkoumá  zákonitosti  utváření  psychiky  pod  vlivem  výchovy  a  to  vzhledem 
k podmínkám výchovně vzdělávacího procesu. 
Pedagogika a sociologie Sociologie  zkoumá  zákonitosti  vývoje  společenských  systémů.  Studuje  vliv  společenského 
prostředí na člověka a společenské vztahy mezi lidmi. Pomáhá pedagogice poznávat sociální 
prostředí, v němž se výchova uskutečňuje, a sociální faktory, které působí na rozvoj jedince. 
Hraniční disciplínou mezi pedagogikou a sociologií je sociální pedagogika. Ta se zabývá např. 
zkoumáním  problémů  rodinné  výchovy,  studuje  procesy  utváření  kolektivů  dětí  a  mládeže, 
zájmových útvarů i sociální procesy, které v nich probíhají. 
 
Struktura pedagogiky Pedagogické vědní disciplíny je možné rozdělovat na základní, hraniční a aplikované.