EKOLOGI - základní text

způsobené člověkem nebo přirozenými katastrofami. Citlivější jsou také druhy, které vyžadují k přežití 

dvě  či  více  prostředí  (např.  ptáci  migrující  mezi  dvěma  vzdálenými  oblastmi,  mořští  živočichové 

kladoucí  vejce  na  písečné  pláže),  protože  ty  jsou  ohroženy  změnami  i  jen  v jedné z nich nebo 
v 

migračních cestách (např. přehrady bránící migraci ryb). Některá další vlastnosti druhů se vztahem 

k možnosti extinkce budou probírány v dalších kapitolách. 

 
Riziko vymření je ovlivněno velikostí populace, jejím geografickým rozšířením, věkovou 

strukturou a prostorovým uspořádáním 

Tyto faktory sp

olu s fluktuacemi populací a celou řadou rysů životních strategií (jako je např. 

tělesná velikost a rychlost vývinu) nejvíce ovlivňují vymírání druhů. Druhům, které mají málo početné 

populace,  hrozí  větší  riziko  vymření  než  druhům  s velkými populacemi (pokud ostatní faktory 

zůstávají  stejné).  Početné  populace  mívají  větší  genetickou  variabilitu  (která  je  přímo  úměrná 

pravděpodobnosti, že alespoň někteří jedinci přežijí změny prostředí) a také větší geografický areál 

rozšíření (čili je pravděpodobnější, že  nějaká místní změna  nepostihne všechny jedince druhu). To, 

zda  tyto  faktory  ovlivňují  rychlost  vymírání,  se  ověřovalo  na  příkladu  fosilních  plžů,  u  nichž  se 

skutečně  zjistilo,  že  druhy  s malým  areálem  rozšíření  vymíraly  častěji  než  druhy  s větším  areálem 
ro

zšíření. 

To, zda některý jedinec zemře, aniž by dal vznik potomkům, a jiný se úspěšně rozmnoží, závisí