EKOLOGI - základní text

metabolický náklad na tvorbu exoenzymů, ale mají užitek v podobě produktů jeho štěpných reakcí. 

Bakterie tvořící tenký povlak prakticky na všech površích (kamenech či listech ve vodě, sliznicích 
v 

těle apod.) – tzv. biofilm, produkují vně svých buněk vrstvičku extracelulární polysacharidové 

matrice

,  která  má  mnoho  funkcí:  např.  udržuje  buňky  na  místě  před  odplavením,  absorbuje 

z 

prostředí živiny, odvádí zplodiny metabolizmu apod. Fitness buněk, které ji vytvářejí, závisí opět 

na  poměrech  mezi  náklady  (=  metabolické náklady na její tvorbu) a jmenovanými užitky (jak 
náklady, tak užitky platí pro ce

lé společenstvo biofilmu). I tento mutualizmus skrývá potenciál pro 

„podvodníky“, kteří využívají výhod extracelulární polysacharidové matrice, ale  nezúčastní se její 

tvorby.  Teoreticky  vzato  by  čítři  měli  mít  vždy  vyšší  fitness  než  „poctivci“  a  měli  by  se  tedy ve 

společenstvech  šířit.  To  by  ale  při  jejich  vysokém  zastoupení  zkolaboval  celý  systém  (tj. 

„kolektivní“  náklady by byly  větší než „kolektivní“ užitky). Proto vždy  musí  vždy existovat  nějaký 

mechanizmus, který tomu zabrání (jako např. ten uvedený výše u juky). 

 
Matematický model mutualizmu může být podobný kompetičnímu modelu 
Nejjednodušší model mutualistické interakce může být sestaven podobně jako kompetiční 

model Lotka-Volterry. Hlavní rozdíl je jen v 

tom,  že  vlivy  druhého  druhu  se  namísto  odčítání 

přičítají.  Zopakujme  si,  že  kompetiční  model  jsme  odvodili  tak,  že  jsme  logistickou  rovnici