EKOLOGI - základní text

představovaly  jeho  konkurenty  nebo  ho  přímo  ohrožovaly  na 

životě  (např.  velké  šelmy).  Jiné  druhy  hubí  nepřímo,  např. 

zavlékáním nepůvodních druhů, změnami cyklu dusíku či uhlíku. 
O tom bude pojednáno v dalších kapitolách. 

Jednou z 

nejvýznamnějších  příčin  vymírání  druhů  je 

neustále pokračující ničení přirozených stanovišť. Plošně největší 

poddíl  na  tom  má  rozšiřování  zemědělství.  To  se  odehrává 

hlavně  na  úkor 

lesních  biomů  a  celosvětově  se  odhaduje,  že 

tomuto procesu  padlo  za oběť asi 50 %  lesních ploch, které se 

na Zemi vytvořily před vznikem  zemědělství. Alarmující je spíše 
to, ž

e  tento  proces  pokračuje  dodnes,  přestože  důsledky  jsou 

dobře známy a že se týká převážně tropických lesů s mimořádně 

vysokou  biodiverzitou.  Tak  např.  se  odhaduje,  že  ročně  zmizí  asi  140 000 km2  tropického lesa, 
nejvíce v západní Africe a jižní Americe. Po

uhé  snižování  rozlohy  lesů  však  není  jediným 

indikátorem stavu lesních ekosystémů z hlediska ochrany přírody, ale významné jsou i další změny 
vyplývající z 

aktivit  člověka  jako  je  rozčlenění  lesa  (fragmentace)  či  změna  druhové  a  věkové 

skladby 

lesů. Podobné změny se týkají i tropických suchých lesů (jeho rozloha dramaticky poklesla 

zejména  ve  střední  a  jižní  Americe,  Indii  a  Africe).  Rozšíření  zemědělství  těžce  postihlo  travní 

13 

biomy 

mírných klimatických pásem, jejichž rozloha klesla téměř na 1/10 původního stavu. Neméně