EKOLOGI - základní text

složení zemské atmosféry a tím s 

velkou pravděpodobností měnit globální zemské klima. 

Některé  součásti  atmosféry,  zejména  vodní  pára,  ozon  a  oxid  uhličitý,  mají  schopnost 

pohlcovat část infračerveného záření (viz soubor „Záření“) vyzařovaného povrchem Země a zčásti 

ho zpět vyzářit k jejímu povrchu. Tím zvyšují teplotu povrchu země a přízemní atmosféry asi o 30 

°C a tomuto jevu se říká skleníkový efekt (greenhouse effect) a způsobují ho skleníkové plyny 

(greenhouse  gases).  Přestože  skleníkových  plynů  je  celá  řada,  zájem  vědců  se  soustřeďuje  na 

oxid  uhličitý.  Jedním  z důvodů  je  zjištění  úzké  souvislosti  mezi  koncentrací  CO

2  v 

atmosféře  a 

teplotou Země. 

Koncentrace CO2 v 

atmosféře se zjišťuje buď přímo (jen v posledních několika desítkách let) 

nebo  nepřímo,  analýzou  vzduchu  uzavřeného  v ledovcích  po  různě  dlouhou  dobu.  Koncentrace 
CO2 v 

zemské atmosféře se měnila i v minulosti, jak o tom svědčí např. 160 000 let dlouhý záznam 

15 

získaný analýzou  vzduchu  ve  vzduchových bublinách 2 083 m dlouhého vrtu v antarktickém 
ledovci poblíž stanice Vostok. Tento výzkum provedl spojen

ý  tým  francouzských  a  sovětských 

vědců.  Jeho  výsledek  vidíme  na  obr.  20.21.  Korelace  mezi  teplotou  a  obsahem  CO

2 

je  dobře 

patrná stejně jako velké kolísání jeho obsahu v atmosféře. Před asi 160 tisíci lety byla koncentrace 
CO2  menší než 200 ppm (pars per m

ilion) a odpovídala  předminulé  ledové době. Poté, asi před