EKOLOGI - základní text

náchylnější  druhy  s malým areálem  rozšíření  než  druhy  s velkým  areálem  a  vůbec  nejvíce  jsou 
malým  areálem ohroženy druhy endemické 

(tímto  výrazem  jsou  obvykle  označovány  druhy 

s 

areálem omezeným jen na jedno poměrně malé území). Větší ohrožení se týká také druhů, které 

pravidelně  migrují  mezi  dvěma  vzdálenými  oblastmi  (např.  stěhovaví  ptáci)  nebo  druhů,  které 

14 

vyžadují  více  než  jedno  prostředí  k dokončení  vývojového  cyklu  (mořské  želvy),  protože  takové 

druhy jsou ohrožené změnami i jen v jednom z těchto prostředí. Druhy vysoce specializované pro 

přežití v extrémních prostředích mohou být citlivé na vymření, protože tato schopnost je umožněna 

adaptacemi,  které  současně  těmto  druhům  znemožňují  konkurovat  s ostatními druhy 

v 

příhodnějších  prostředích  či  adaptovat  se  na  změněné 

prostředí. 

Snahy  o  ochranu  přírody  musí  respektovat  to,  že  ne 

všechna místa na Ze

mi mají stejné druhové bohatství. Některé 

oblasti,  přes  malou  rozlohu,  hostí  velký  počet  druhů  (např. 

tropické  deštné  lesy,  korálové  útesy  a  některá  území 
s vysokou 

topografickou 

rozmanitostí 

– 

viz soubor 

„Topografie“). Britský ekolog NORMAN  MYERS  takováto  území 
nazval  ohniska biodiverzity 

(biodiverzity  hotspots).  Určení 

konkrétních oblastí jako ohnisek biodiverzity je vázáno na 

splnění  dvou  předpokladů.  Jedním  z nich je velké druhové 

bohatství, které se určuje pomocí diverzity rostlin: oblast musí 
být domo