EKOLOGIE - doplňkový text

díky  svým  jedinečným  vlastnostem  výborným  rozpouštědlem,  což  ji  kromě  ostatních 
vlastností 

předurčuje k tomu být nejvýznamnější látkou pro živé systémy. Tím, že je molekula 

vody polární, přitahuje nejen další molekuly vody, ale i jiné nabité atomy či molekuly (ionty). 

Tak např. dáme-li do vody krystal kuchyňské soli (NaCl), tendence záporně nabité části H

2O 

molekuly (tedy O atomu) přitáhnout kladně nabitou částici (sodný kationt Na+) je silnější než 
iontová vazba mezi Na a Cl v 

krystalu soli a krystal se tak ve vodě rozpouští (podobný osud 

má 

ve vodě vazba mezi kladně nabitou částí molekuly vody – H a záporně nabitým aniontem 

Cl

-). 

Vlastnosti vody jako rozpo

uštědla  zodpovídají  za  to,  že  v přírodě  prakticky 

nenalezneme  zcela  čistou  vodu, vždy v ní  jsou  rozpuštěné  nějaké  látky  (a  to  nejen  pevné 
látky, ale i plyny).  O tyto látky se voda obohacuje jak v 

atmosféře,  tak  při  svém  průchodu 

půdou či horninovým prostředím. Tyto látky se s vodními toky dostávají do  moří a  oceánů, 

ale odtud se vypařuje prakticky destilovaná voda. Proto obsah rozpuštěných látek v mořské 

vodě  stále  pomalu  stoupá.  Stoupá  tak  dlouho,  až  je  za  daných  podmínek  (zejména 
teplotních) dosaženo maximum rozpustnosti, 

a  poté  se  látky  začínají  srážet  v pevném 

skupenství.  To byl osud 

např. CaCO

3, jehož maximální rozpustnosti (0,014 g na 1 litr vody) 

dosáhla  mořská  voda  již  dávno  a  proto  se  uhličitan  vápenatý  neustále  sráží a dosedá na 
oceánské  d