EKOLOGIE - doplňkový text

no,  kde  vytváří  vrstvy  vápence.  Na  rozdíl  od  toho,  koncentrace  NaCl  ještě 

zdaleka nedosáhla nasycení (asi 360 g na 1 l vody). 

Plyny jako O2  nebo CO2  se do vody dostávají difúzí.  To je proces, kterým se 

molekuly pohybují z míst vyšší do míst své nižší koncentrace (ve snaze tyto koncentrace 
vyrovnat

, čímž se prosazuje 2. termodynamický zákon). Rychlost difúze plynů z atmosféry do 

vody (či naopak) závisí na difúzním gradientu (tj. rozdíl koncentrací plynů v hraniční vrstvě 
atmosféry  a vody

),  teplotě,  tlaku  a  salinitě  (obsahu  solí).  Obecně  se  rozpustnost  plynů  ve 

vodě snižuje se zvyšující se teplotou. Obvykle je koncentrace O

2 

ve vodě největší při hladině, 

protože zde jednak dochází k difúzi z atmosféry (kde je jeho obsah vysoký,  což  je 

podporováno  mísením  povrchových  vod  větrem)  a jednak je produktem fotosyntézy, která 
probíhá s 

větší  intenzitou  při  povrchu  vodních  nádrží  (je  zde  více  slunečního  záření,  které 

voda v hloubkách pohlcuje)

. Naopak při dně (zejména hlubších nádrží) je kyslíku jen málo, 

kromě  jiného  proto,  že  je  spotřebováván  bentickými  dekompozitory  v  respiračním 

metabolizmu.  Tak  se  často  ve  vodách  vytváří  rozvrstvení (stratifikace)  obsahu kyslíku 

obdobně  jako  stratifikace  teploty.  Také v oceánech klesá koncentrace O

2 

směrem  do 

hloubek a minima je dosahováno v hloubce 500-100 m, poté dále do hlubin zase jeho obsah 

poněkud stoupá (tato stratifikace je na rozdíl od mělčích sladkovodních nádrží stálá). 

Rozpustnost CO2 

ve  vodě  je  poněkud  odlišná, protože reaguje chemicky s vodou.