vypracovane-otazky-ke-zkousce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
rovnocenné volby měly mnoho důsledků – především změnily podmínky politického zápasu – především se vedlo sociálně demokratické straně (velká obliba u dělnictva), v některých zemích získali dokonce dominantní postavení, jiné přežily jen strany, které se reorganizovaly, vybudovaly stranické struktury, po sílily členskou základnu a vytvořily podpůrná hnutí
=> moderní masové pol. strany
v Americe zcela odlišné (rozdílná historie, charakter a struktura společnosti a způsob vykonávání moci)
žádné revoluce nebyly
v Americe spíše boj o úřady (u nás ideový zápas, zastupují určité třídy)
činnost se omezuje na prezidentské volby a volby do Kongresu a místních orgánů
moderní evropské politické strany
charakteristické znaky:
- vlastní politický program (základní hodnoty, zájmy, a cíle, jež ve své činnosti sledují)
- zaměřují se na připravenost převzít odpovědnost za správu země
- účast ve volbách do nejvyšších zákonodárných orgánů a do orgánů místní samosprávy
- působení na veřejnost a získávání členů a voličů
- stálá , demokraticky volená organizační strukturou
- stany jsou nezávislé na státě a rovnoprávné
- financují svou činnost z členských příspěvků a příjmů z vlastní hospodářské činnosti,
darů, státních dotací (výše je odvozena od volebních výsledků) – formy financování bývají
vymezeny zákonem
typologie politických stran - levice x pravice
dělení vzniklé v 19. století
nejprve se shodovalo s rozdělením na liberalismus a konzervatismu
levice a pravice se začalo používat s rozdělením poslaneckých míst ve francouzském parlamentu za restaurace, liberálové seděli vlevo od předsednického stolu a konzervativci vpravo – ujalo se to ve většině parlamentů na evropském kontinentu
za levici byli v první polovině 19. století pokládáni liberálové, demokraté a pokrokové strany
reprezentovali především průmyslové podnikatele a inteligenci
vládnoucí kruhy k nim přistupovaly s krajní nedůvěrou (rozvraceli tradiční hodnoty, pořádek a základy státnosti)
za pravice se počítaly strany konzervativní, monarchistické a statkářské
levice
vystupuje s programem, v němž požaduje větší sociální spravedlnost (osobní svoboda, jedinečnost, minimální hodnota státu)
chce změnit dosavadní společenský řád a uskutečnit zásadu rovnostářství
požaduje světský stát a laickou školní výchovu
pravice
bojuje proti programu levice (neměnnost stavu, tradiční hodnoty, rodina,m odmítá cokoli nového)
brání tradiční hodnoty a společenský řád
požaduje zachování úlohy církve ve státě i ve vzdělávací soustavě
Politické spektrum, jež se od přelomu 19. a 20. století ve většině evropských zemí podstatně rozšířilo, již nebylo možné podchytit pouhým rozdělením stran na levicové a pravicové.