vypracovane-otazky-ke-zkousce

=> rozlišení stran od krajní levice přes levici umírněnou a levý střed, ….

- toto pouhé rozdělení nestačilo, proto vznikly další typologie => viz další otázky

21. Typologie politických stran podle A. Siegfrieda, L. Lowella, J. Friedricha

Typologie podle A. Siegfieda

- dělení na levici a pravici doplnil o genetické hledisko:

strany pocházející z francouzské revoluce

strany pocházející z průmyslové revoluce

Typologie podle L. Lowella

- rozdíly programu stran

- dělil strany podle toho, zda programy podrážejí spokojenost či nespokojenost s existujícím pořádkem a zda

vyjadřují víru či nevíru v lepší budoucnost

Typologie podle J. Friedricha

- obě hlediska propojil a dospěl k dělení na čtyři typy stran

- radikálové – jsou nespokojeni s existujícím stavem a věří v jeho zlepšení

- liberálové – jsou spokojeni s existujícím stavem, ale věří v možnost jeho dalšího zlepšení

- konzervativci – jsou spokojeni s existujícím stavem a nevěří v možnost jeho dalšího zlepšení

- reakcionáři – jsou nespokojeni s existujícím stavem a nevěří v možnost jeho zlepšení

Slabinou všech klasifikací, které rozdělují strany podle programů a ideologických hledisek, je nedostatek objektivních kritérií.

- vždy se vychází z toho, co si strany samy o sobě myslí

- důležitější než program či světový názor strany je spojení její činnosti se zájmy určité třídy nebo společenské vrstvy

=> to vyřešili Marx a Engels další otázky

1. Typologie politických stran podle M. Duvergera, M. Webera, K. Marxe

Typologie podle M. Duvergera

- rozdělil strany podle zapojení členů do stranické práce

- podle zapojení členů - strany s členstvím totálním a členstvím částečným

členství totální - snaží se ovlivnit veškerý život svých členů

členství částečné – mají na své členy jen omezené požadavky

- další kritérium- struktura členské základny a způsob jejího připojení ke straně

individuální členství

kolektivní členství – členové strany se stávají členové jiných organizací (např. odborů)

- podle zapojení členů do stranické práce

masové – nejprve byla založena strana a pak až do parlamentu, od druhé poloviny 19. století, kdy

postupně v evropských zemích docházelo k rozšiřování volebního práva i na nemajetné a

neprivilegované vrstvy obyvatel; strana s velkým počtem členů, má zájem o další nábor a

také ve volbách se spoléhá na své členy jako na pevné jádro svého elktrorátu; místní

organizace nazývá ,,odbočka“ – snaží se pracovat s členy nepřetržitě, věnuje se nejen

volební taktice ale i stranickému vzdělávání

snahou je vytvořit početné, stmelené členstvo silně identifikované se svou stranou

elitní – vznikaly především z parlamentu, malý počet členů, zájem má spíše o členy společensky

významné, organizační struktura je volnější; místní výbory – především řeší otázky